O americké aroganci a české servilitě

Američanům v Brdech nepatří ještě ani krmelec, ale už do Čech zvou ruské vojáky. Nejde o to, že nějaká ruská inspekce případného amerického radaru v Čechách by byla neobvyklou praxí. Jde o to, v jakém kontextu zazněla zmínka o ruských vojácích z úst amerického ministra obrany Roberta Gatese, který se minulý týden na skok zastavil v Praze.

Předně ukazuje aroganci americké strany při jednání o základnách u nás a v Polsku, které si mimochodem už všiml i britský tisk. Vedle toho stojí, v přímé úměře, neschopnost české administrativy ukázat, že dovede alespoň důstojně hájit státní zájmy, byť mnoho možností a nástrojů nemá. Zaprvé o možné stálé přítomnosti ruských styčných důstojníků v Brdech měla své občany informovat česká vláda; můžeme se dohadovat, kdy a jakou formou se o tom naši představitelé dověděli. Evidentní je, že premiér Topolánek v obraze moc nebyl. V reakci na prohlášení amerického ministra obrany v Kramářově vile se až po notném váhání vzmohl jen na „no comment“. U toho zůstal do následujícího rána, pak v televizi připustil možnost kontrolních dnů Ruské federace, aby nakonec řekl, že spoluúčast Rusů je jeho nápad a že o něm mluvil už v lednu. Nemá smysl zkoumat, jak se česká strana na americkou návštěvu připravila, v každém případě je zřejmé, že při vyjednáváních moc silná není a Američanům dovoluje, aby s námi jednali, jak se jim zamane. Partner se k nám totiž chová také podle toho, co mu sami dovolíme. Stupeň arogance na jedné straně je úměrný míře servility na straně druhé – to i ono je tu vysoké.

Incident z minulého úterý je hlavně nepříjemné prozření pro ty české zastánce americké přítomnosti v Brdech, kteří v ní viděli další krok, jak uniknout z ruského vlivu. Americký radar pro ně měl být lékem na traumatickou zkušenost s čtyřicetiletou vládou Kremlu. Naše traumata ovšem Američany ani trochu netrápí. Pochopitelně. Nepochopitelně neschopná ale nesmí zůstat česká vláda a diplomacie.

Hezký týden