Martin Fendrych: Jak ucpat uši
08.04.2007 11:29
Odposlechy (a jejich nezákonné zveřejňování) – zásadní problém tohoto státu. Jak je kontrolovat? Jak je omezit? Jak policii ucpat ty zvědavé, šmírující, všude nastavené uši?
Máme štěstí – policie (na zakázku Inspekce ministra vnitra) před více než půl rokem odposlouchávala svého nového ministra Ivana Langera (ODS). Nebýt toho, tisíce napíchnutých linek a statisíce šmírovaných hovorů by politiky nevzrušovaly, neboť by žili v slastném dojmu, že jich, vyvolených, se to netýká. Díky Langerovi a Janu Vidímovi (poslanec za ODS) odposlouchávání dopadlo i na VIP české občany a je z toho skandál a šéf vnitra svolává tiskové konference, kde se diví, že policie nahrává dokonce i děti.
Celá kauza se odvíjí od utajované zprávy, kterou loni před volbami předložil šéf protimafiánské policie Jan Kubice poslancům a již někdo pustil do médií. Policejní inspekce později odposlouchávala lidi, které podezírala, že se na úniku podíleli, také Langera a Vidíma, jejich manželky, známé a děti, prostě kdekoho.
Ač se vlády dávno ujala ODS, lidovci a zelení i občanští demokraté ovládají jak ministerstvo vnitra, tak spravedlnosti, dodnes nevíme, zda byly „uši“ na Langera a další občany nasazeny podle regulí zákona. Loni na podzim sice nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká tvrdila, že vše proběhlo řádně, ale tomu se dnes nechce věřit.
Šmíruje se u nás divoce. Před pár lety policie odposlouchávala deset tisíc linek za rok (minimálně tři měsíce, ale mnohdy půl roku i více). Loni prý číslo kleslo na osm tisíc ročně (v údaji nejsou zahrnuty odposlechy tajných služeb a celníků). Sledovaná linka je nahrávána, dejme tomu, půl roku a za tu dobu na ni může volat okolo padesáti lidí. Dříve tedy bylo jen policií špiclováno půl milionu občanů, nyní minimálně čtyři sta tisíc. To jsou megasumy, to je policejní stát, to není normální. Důvod? Zákon dovoluje nasadit odposlech v příliš mnoha případech. Stačí buď zločin s trestní sazbou osm let a výše, nebo činy, k jejichž stíhání nás zavazuje mezinárodní smlouva.
Selhává kontrola. Policie chce napíchnout telefon, jde za státním zástupcem, který věc dozoruje. Ten má mít rozum a říct: Tohle ne, nejde tu o život, o miliardy, nevraždilo se, sežeňte si informace jinak. Odmítne však málokdy. Sám pak běží za soudcem a ten by zase měl vážit, zda věc stojí za zásah do soukromí desítek lidí, ale opět obvykle neváhá a kývne: Šmírujte, pánové a dámy. A podepíše lejstro. Skoro půl milionu občanů pak ani netuší, že jim někdo leze do telefonu nebo, je-li nasazen prostorový odposlech, do ložnice, do kuchyně, na záchod, do auta, kamkoli, kam se dostane policejní technik.
Máme také poslaneckou „komisi pro kontrolu použití operativní techniky policie“ –velké ucho. Lépe by jí slušel název hluché ucho – poslanci nesmějí vstupovat do živých případů. Vlastně kontrolují statistiku a papíry: dal soudce povolení, nebo nedal? Jinak skoro nic. Výsledek: země profízlovaná pomalu jako za bolševika.
Jak počet odposlechů snížit? Ministr spravedlnosti Pospíšil navrhuje drobná zpřesnění při žádosti o napíchnutí linky plus to, aby byl šmírovaný do roka informován, že ho policie poslouchala. Bude moci žádat přezkum. Výhoda: neprávem fízlovaný se to doví. Nevýhoda: počet „uší“ to nemusí omezit.
Stejně tak je neomezí Pospíšilův návrh, aby policie směla odposlouchávat 24 hodin denně jen se souhlasem žalobce, tedy bez soudce. (Týká se závažných trestných činů.) V zemi, kde se operativní techniky užívá až zběsile moc, není moudré počty zvyšovat. Kdyby bylo odposlechů pár set ročně (jako na Slovensku), pak snad. Takhle jistě NE.
Existuje jedna jasná cesta: razantně omezit trestné činy, u nichž se smí napíchnout telefon podezřelého. Příklad. Veřejnost se skvěle bavila nahrávkami rozhovorů fotbalových rozhodčích. Velká bžunda. Je ale korupce v kopané tak nebezpečná? Jde o kopání do míče, nikoli o únosy, vraždy, teror, prodej zbraní, násilí! Odposlech by měl být možný jen u nejhorších zločinů, pouze výjimečně.
Dále: komise velké ucho musí kontrolovat živé případy, musí mít přístup přímo do věci a posoudit: Byl odposlech oprávněný? Měly se poslouchat mobily dětí? Komise by měla být složena z menší části z poslanců a z větší části z důvěryhodných občanů, které by volila sněmovna třeba na šest let. Měla by být odpolitizována, v očích veřejnosti by pak požívala větší důvěry a starala by se i o jiné případy, než je ten Langerův. Za jehož odposlech, jak už řečeno, buďme vděční.
Ilustrace: Martin Velíšek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.