V Česku bylo ke konci loňského roku 599 tisíc neplatičů zákonného povinného ručení, z toho každý šestý podle odhadu České kanceláře pojistitelů (ČKP) používá vozidlo pravidelně. Majitel vozu chce na pojistném ušetřit, ovšem šetření mu může přijít pořádně draho.
ČKP spravuje takzvaný garanční fond, z něhož se vyplácejí škody, které neplatiči způsobili. A pak na provinilcích vyplacenou částku vymáhá. Vše vysvětlí příklad. Devatenáctiletý mladík si koupil v autobazaru vůz s tím, že povinné ručení uhradí později. Záhy však zavinil dopravní nehodu se škodou kolem šedesáti tisíc korun. Musel ji uhradit, přitom roční povinné ručení by ho vyšlo na 3400 korun. Kancelář však eviduje i případ, kdy nepojištěný majitel vozu způsobil nehodu chodci na přechodu, která se včetně léčení zraněného vyšplhala na 4,7 milionu korun. Viník tak bude splácet částku nejspíš celý život. A nejvyšší škoda v loňském roce dosáhla dokonce 31,2 milionu korun!
Není sporu o tom, že ČKP svoji užitečnost ve světě motoristů potvrdila. Jen vloni obeslala výzvou k zaplacení 415 tisíc neplatičů a na příspěvcích do garančního fondu majitelé nepojištěných vozidel zaplatili 454,112 milionu korun.
Ne všichni řidiče se pojištění vyhýbají ze zásady, ale dopouštějí se chyb, které pak v důsledku tahají peníze z jejich kont. Tak například žijí v mylném domnění, že když vozidlo neprovozují, nemusí povinné ručení platit. Nebo úhradu příspěvku do garančního fondu zaměňují s placením pojistného, častým prohřeškem je také, že neoznamují změnu vlastnictví vozidla do centrálního registru vozidel. A mnozí žijí v omylu, že když dají vůz do autobazaru, tím jejich povinnosti končí. Vůbec ne, automobil je stále jejich vlastnictvím.
V této souvislosti je dobré připomenout, že sankce při neplacení povinného ručení je u osobních vozidel ze zákona 50 nebo 70 korun denně...
