Jedeme na dovolenou
Vyhnout se poplatkům na dálnici je při cestách Evropou obtížné

Dovolenou si užít, to je, oč tu běží, jak by řekl Hamlet. To je to, proč se rodiny i jednotlivci vydávají na daleké cesty za mořskými plážemi či historickými památkami. Prvním předpokladem bezstarostné dovolené je mít v pořádku auto. Dalším pak je mít v pořádku doklady.

Pas či občanský průkaz, řidičské oprávnění, malý technický průkaz k vozu, takzvaná zelená karta a případně havarijní pojištění. To je základ. Stále více však cestují na dovolenou do zahraničí řidiči se služebními vozy nebo s auty zapůjčenými. V takové případě je dobré mít s sebou notářsky ověřené potvrzení se souhlasem majitele vozidla. Policie ho v některých zemích (např. při cestování do Chorvatska přes Slovinsko) vyžaduje a jeho absence může vyvolat zbytečné komplikace. Nejlepší je napsat text v jazyce cílové země, ale při projíždění přes několikeré hranice je to obtížné. A tak všechno pomůže vyřešit angličtina, případně němčina. Češtině mimo naši kotlinu rozumí málokdo...

Nezapomeňte, že povinné jsou už také dětské pasy a že jejich vyřízení nějakou dobu trvá, takže tomu, kdo chce vyrazit hned s prvním dnem prázdnin, zvoní hrana.

Dalším krokem k bezvráskovým volným dnům je naplánování trasy. Stojí za to si sednout k mapě či internetu a prohlédnout si (či si nechat ukázat) nejbližší trasu k cíli. Pozor, nejbližší nemusí být nejrychlejší a také nejlacinější. Ve většině zemí už jsou na dálnicích a stanovených úsecích poplatky, které mohou cestování prodražit. Tak například ve Slovinsku je týdenní dálniční známka za 15 eur (asi 375 korun), ovšem kdo se zdrží třeba jen o jediný den, musí si koupit další nebo mít měsíční známku za 30 eur (750 korun). Turistickou sezonu "osladí" také Chorvaté, od 11. června zvyšují poplatek za dálnici o 15 procent.

V Itálii, Francii nebo Španělsku se zase platí za projeté úseky, cena se pohybuje zhruba na sedmi eurech (asi 175 korun) za stovku kilometrů, Německo a Rumunsko stále ještě patří ke světlým výjimkám, na dálnici se neplatí.

Cesta se dá naplánovat i tak, aby poplatky netahaly peníze z kapsy, ovšem většinou to znamená prodloužení cesty a putování po horších silnicích, což zase zvyšuje spotřebu a snižuje komfort jízdy. Takže rozum do hrsti a tužku do ruky...

Poplatky na dálnici

Rakousko - desetidenní dálniční známka stojí 8 eur (200 korun), dvouměsíční je za 23,40 eur (asi 585 korun).

Německo - poplatky se neplatí.

Slovensko - desetidenní dálniční známka je za 10 eur (250 korun), měsíční stojí 14 eur (asi 350 korun).

Polsko - poplatky se platí na úsecích dálnic A1, A2 a A4 od 3,5 PLN (20 korun) do 17,60 PLN (100 korun).

Itálie - platí se za absolvované úseky u mýtných bran, 100 km je zhruba za 7 eur (175 korun).

Francie - platí se rovněž za projeté úseky, cena za stovku kilometrů je asi 8 eur (200 korun).

Slovinsko - týdenní dálniční znímka je za 15 eur (asi 375 korun), měsíční stojí dvojnásobek.

Chorvatsko - platí se mýtné 20 až 30 kun (70 až 100 korun) za stovku kilometrů, od 11. června se poplatek zvyšuje o 15 procent. Úsek Záhřeb-Split, který vyšel na 157 kun (asi 525 korun), bude stát 181 kun (600 korun).

Srbsko - poplatek podle ujetých kilometrů, stovka vyjde zhruba na 6 eur (150 korun).

Švýcarsko - jednorázový poplatek za používání dálnic bez časového určení je 39,60 franku (840 korun).

Španělsko - poplatek je za projetý úsek, platí se u mýtných bran, stovka kilometrů vyjde asi na 7 eur (175 korun).

Maďarsko - týdenní používání dálnic je za 2975 HUF (asi 250 korun), měsíční za 4780 HUF (400 korun).

Bulharsko - týdenní známka stojí 5 eur (125 korun), měsíční 13 eur (zhruba 325 korun).

Rumunsko - poplatky se neplatí.