Dostat se do továrny Ferrari je skoro nemožné, existují jen tři možnosti. Být firemním zaměstnancem, kupcem vozu této značky nebo motoristickým novinářem. S typickými továrnami má rodiště Ferrari jen málo společného.
Automobilka Ferrari byla vždy hodně nepřístupná. Také tím si vybudovala „auru nedotknutelnosti". Časy se však mění. Ferrari najednou pouští do své továrny motoristické novináře - byť je to jen několik desítek lidí za celý rok - a zástupci firmy jsou k nim až překvapivě vstřícní.
V dobách, kdy automobilku vedl do roku 1988 její zakladatel Enzo Ferrari, přezdívaný Commendatore, bylo mnohé jinak. Panovačný vládce miloval závodění a výrobu silničních automobilů bral spíše jako zlo nutné k financování speciálů. A podle toho se choval ke klientům. K jeho cti se sluší dodat, že nesnášel hlavně kupce, kteří si jeho vozy pořizovali nikoli kvůli jejich schopnostem, ale ve snaze dodat si prestiž.
Kvalita silničních vozů tehdy pro Enza nebyla příliš důležitá, nespokojené zákazníky posílal kamsi. Podle jedné z legend takto kdysi vykázal také výrobce traktorů jménem Feruccio Lamborghini - ten pak ze vzteku nad Ferrariho přístupem ke stížnostem na svůj vůz založil vlastní automobilku. Právě značka Lamborghini zůstavá dodnes jejich největším konkurentem.
Ferrari je dodnes výjimečné zboží, poptávka stále převyšuje nabídku. Automobilka úmyslně udržuje nízkou produkci, aby udržela exkluzivitu. Přesto se loni prodeje zvýšily o čtrnáct procent (na 6465 kusů). Pořadníky však stále existují, na modely 430 Scuderia či 599 GTB Fiorano čekají čeští zájemci asi dva roky.
ČTĚTE TAKÉ: Jak jezdí Ferrari 430 Scuderia
Dvacetitisícové Maranello na severu Itálie je díky továrně Ferrari snad nejslavnější italskou „vesnicí". Výroba aut se sem přestěhovala na počátku čtyřicátých let - po vybombardování původního sídla v osmnáct kilometrů vzdálené Modeně (tam dodnes sídlí značka Maserati, kterou Ferrari od roku 1995 ovládá).
Prohlídka začíná ve staré bráně, kterou se do závodu chodí už přes půl století. Mluvčí firmy Matteo Torre nás vede nejdříve do „ateliéru", kde si zájemci o čtyřmístné Ferrari 612 Scaglietti (a brzy také o 599 GTB Fiorano) mohou navrhnout některé detaily svého vozu podle vlastních představ. Mohou si nechat namíchat barvu, vybrat druhy čalounění a jeho obšití, materiály volantů, barvy třmenů brzd. K ruce jim jsou firemní odborníci, kteří se v některých případech snaží zákazníkům rozmluvit ty nejšílenější nápady, zejména barevné kombinace. „Nad námi jsou kanceláře vedení. Kdyby odtud prezident Luca di Montezemolo viděl vyjíždět růžové scaglietti, asi by nás zastřelil," poznamenává šéf ateliéru Andrea Ferrari (náhodná shoda jmen).
ČTĚTE TAKÉ: Jak jezdí Ferrari 612 Scaglietti
Ferrari bylo v roce 2006 institutem Great Place to Work zvoleno nejlepším zaměstnavatelem Evropy, loni ho list Financial Times umístil mezi stovku nejlepších pracovních míst v Evropě. Již po vstupu do areálu je vidět, že na tom něco bude. Nejsou tady haly smontované z typizovaných dílů jako ve většině jiných automobilek, vypadá to tu jako v moderní městské čtvrti: po ulicích pojmenovaných podle slavných závodníků či dalších strůjců bohaté historie značky se prohánějí - kromě všelijakých továrních přibližovadel - i různá ferrari včetně ještě nevyráběných zamaskovaných prototypů. Zaměstnanci v červených kombinézách na sebe mávají, zdraví se, jako by tu opravdu rádi pracovali. Není to úplně vyloučené. Na značku Ferrari je snad každý Ital hrdý a tito šťastlivci je vyrábějí.
Uprostřed továrny stojí velké palmy a klasické vozy ferrari včetně „ef-jedniček". Kolem futuristické kantýny pokračujeme do budovy, v níž se vyrábějí motory, pak nás Matteo upozorňuje na zdejší architektonickou chloubu: střechy vývojové haly pokryté vodními plochami vlnícími se na podloží z oblázků.
Některé výrobní operace provádějí roboti, většina práce se však neobejde bez lidských rukou - třeba sestavování motorů. Automobily se výrobní linkou posunují jen velmi pomalu, často na speciálních vozíčcích. Jedna linka slouží pro výrobu osmiválcových modelů, druhá je pro dvanáctiválcové vozy.
V jiné části haly to vypadá jako v továrně na oděvy či boty. Ženy tam sešívají kožené čalounění vozů, další už jím obepínají palubní desky a ostatní části interiérů. Když jsou vozy hotové, každý absolvuje šedesátikilometrovou projížďku po okruhu na běžných silnicích v okolí Maranella. Zkušební jezdci mají odhalit případné nedostatky, které unikly výstupní kontrole - třeba jestli v autě za několik milionů korun něco nevrže.
V Maranellu jsou nejvíce hrdi na to, jak jsou jejich auta spojena s vrcholnou závodní disciplínou - F1. Stáj Scuderia Ferrari se jí bez přestávky účastní již od roku 1950, kdy tato soutěž vznikla. Dnes není jen jejím nejstarším týmem, ale také nejúspěšnějším. Pyšní se patnácti tituly v kategorii konstruktérů a Michael Schumacher u Ferrari vyhrál pět ze svých sedmi mistrovských titulů.
Závodnická legenda nyní pomáhá při vývoji nových silničních ferrari a je rovněž tváří projektu FXX. Oč jde? Devětadvacet prověřených zájemců si v roce 2005 mohlo za 1,5 milionu eur bez daně koupit tzv. FXX členství, čímž se stali majiteli závodní verze Ferrari Enzo a současně testovacími jezdci, kteří spolu se Schumacherem tvoří jakýsi vývojový tým, na základě jehož poznatků budou vyvinuty další exkluzivní série značky. Automobilka má tak k dispozici odezvu svých zákazníků, kteří jí většinu nákladů ještě rádi zaplatí.
Podobné lákadlo představuje program zvaný Corse Clienti: závody historických i současných ferrari, jehož součástí je možnost pořídit si nejméně dva roky starý monopost formule, který bude garážovan a opečováván týmem Ferrari v hale sousedící s jejím testovacím okruhem Fiorano. Firma zajišťuje také dovoz monopostů na akce, jichž se chce klient zúčastnit.
Zpřístupnění továrny přináší ovoce. Novináři jsou nadšeni přátelskou atmosférou, zákazníci nebývalými možnostmi „stát se součástí" dříve uzavřené automobilky. Z Ferrari se stal skvěle vydělávající podnik, jehož značku dnes nosí nejen oblečení, ale také například notebooky, obuv pro řidiče, navigace do aut. Nakažlivé nadšení všech zúčastněných - včetně řadových zaměstnanců továrny, kteří si vůz této značky nejspíš nikdy nebudou moci dovolit - dělá z dnešního Ferrari spíše společenství fanoušků vozů se skákajícím koníkem ve znaku než automobilku v tradičním slova smyslu. Ferrari rozhodně dokáže své jméno prodat lépe než většina konkurentů.
ČTĚTE TAKÉ: Ferrari California překonává očekávání
Foto: Ferrari, Jan Stacha
