Citroën C4 Picasso: cestování první třídou

Na český trh dorazila nová generace Citroënu C4 Picasso. Zachovala si oblý charakter karosérie, výbavou ještě dokazuje, že se pohybujeme v digitálním věku.

Někomu se více líbí ostřejší tvary karosérie, kterými disponuje C-Max, jiný si potrpí na vajíčkovité obliny, které nabízí picasso. V každém případě je třetí generace vozu, který nese legendární jméno, na silnici nepřehlédnutelná. Výrazná je především velká prosklená plocha a boční silueta, jež svými liniemi vyvolává v duši pozorovatele dobrou náladu.

Pozitivní pocit ještě umocní nakouknutí do interiéru. Světlo proudící dovnitř velkými okny podtrhuje vzdušnost a velikost vozu, ač je nové pokolení o čtyři centimetry kratší než předcházející, vnitřní prostor újmu neutrpěl, naopak. Tak třeba řidič se spolujezdcem sedí od sebe tak daleko, že kontakt rameny vyžaduje promyšlenou akci, bezděčně k němu ani dojít nemůže. Ještě o jedné vychytávce je třeba se zmínit. Spolujezdec má k dispozici elektricky nastavitelnou podložku pod nohy, proto hovořit o jeho sedadle jako o křesle je namístě.

Druhou řadu tvoří trojice samostatných sedadel, což se pochopitelně projeví na množství variací uspořádání. Navíc jsou posuvná a polohovatelná, takže jimi lze korigovat i velikost zavazadlového prostoru, Od nejméně 537 objemových litrů až po 630 litrů. Picasso tedy svému rodinnému poslání bez problémů dostojí. Díky rozvoru mají i dospělé nohy zadních cestujících místa habaděj, třeba Altea XL ho tolik nenabízí a C-Max musí prostor dohánět menším "kufrem".

Co ale v interiéru picassa zaujme nejvíce, to je zpracování přístrojové desky. Před řidičem je prázdno, v prostředku jsou nad sebou dva displeje. První, dotykový sedmipalcový, slouží k nastavení všech ovládacích prvků, druhý v podobě kapličky je dvanáctipalcový, digitálně se na něm zobrazuje rychlost, ale také slouží pro orientaci při nastavené navigaci, když promítá odbočky či navádí k řazení do pruhů.

Citroën C4 Picasso je klasickým vozem pro rodinu, ač se pod kapotou prohání solidních 156 koní, není závodníkem. Maximální točivý moment je sice k dispozici už od 1400 otáček za minutu, nicméně žádnou razanci očekávat nelze. I když zhubl o 140 kg, přece jen je vozem z kategorie "děti, podívejte na ty pasoucí se koníčky"...

Záměru je podřízený i podvozek, jeho nastavení má však dobré i špatné stránky. Na perfektním povrchu si vede znamenitě a komfortně, nerovnosti českých silnic však pečlivě registruje a větší díry oznamuje lehkým bouchnutím. A vůz je také při svižné jízdě citlivější na boční vítr, takže jezdit s ležérním držením volantu jednou rukou se nedoporučuje.

Klidné putování podporuje ještě řízení, při prudkých manévrech se zdá být picasso tak trochu neobratné a má tendenci k náklonu, dalším argumentem pak je pohled na průměrnou spotřebu. Razantnější jízda ji žene hodně nahoru, výrobcem uváděných šest litrů na stovku kilometrů je chimérou, údaj začínající osmičkou spíš odpovídá skutečnosti.

Naproti tomu pohodovou jízdu si lze ve voze přímo vychutnat. Pohodlná sedadla, prostorná kabina, výborný výhled, všechno potřebné nadosah díky úložným schránkám, to je bez přehánění jako cestování první třídou...

Srovnání parametrů