Opel Meriva: praktičnost specifického rodinného vozu

Nestačí jenom vyrábět dobrá auta, je třeba také o tom přesvědčit kupující. Modernizovaný Opel Meriva by mohl přinést značce, která se v tomto směru potýká s problémy, kladné body.

Malý rodinný vůz měl premiéru v roce 2003 a setkal se s kladným ohlasem. Druhá generace v roce 2010 pak znamenala revoluci v podobě protisměrně otevíraných zadních dveří. Jenomže to už začaly zájemcům o nová auta plést hlavu "esúvéčka" všech rozměrů, a tak model Meriva nezasáhl tak velkou populaci, jak si automobilka představovala, přestože vloni získal nejvyšší ocenění v hodnocení spolehlivosti zánovních vozů prestižního TÜV Report a i letos se udržel v čele pořadí.

Modernizace potkala ve velké míře exteriér. Na první pohled je patrné, že na pozměněném vzhledu se podílí výraznější maska chladiče, která vůz opticky rozšiřuje a dává mu jakoby dospělejší výraz. Nový je i přední nárazník a zvýšil se také podíl chromu, lesklý rámeček dostaly například mlhovky. Pozměněnou grafiku mají i zadní svítilny, zůstala však originální linie boční chromované lišty, která je v zadní části vlnovkou, údajně kvůli lepšímu výhledu převážených potomků na druhé řadě sedadel.

Zásadní změnou v interiéru je instalace multimediálního systému IntelliLink se sedmipalcovým displejem, který při couvání slouží jako obrazovka promítající situaci za vozem. Moderní systém je však třeba ovládat klasickými tlačítky na středovém panelu, jichž je požehnaně a i pilot boeingu by musel absolvovat doškolení, aby se v nich vyznal. Vzhledem k množství jsou také drobnějšího vydání, a tak jejich používání při jízdě odvádí řidičovu pozornost od dění kolem vozu.

Vnitřek vozu je jinak uspořádaný prakticky, specifické zadní dveře, které se otevírají proti směru jízdy, usnadňují nastupování i vystupování a také upevňování dětských sedaček. Navíc se otevírají ve velkém úhlu, takže i usazení dítěte je pohodlné. Bezpečnost neobvyklého řešení zajistil Opel samočinným zamykáním dveří již při 7 km/h, zevnitř pak odemknout nejdou. Zadní sedadla je možné sklápět, posouvat dokonce i příčně, což podstatně zvyšuje využitelnost interiéru. Avšak tři dospělí cestující by se vzadu usazovali obtížněji, Meriva přece jen nepatří mezi velikány, ve Fordu C-Max by se trojice cítila prostorově pohodlněji. A ani velikost "kufru" nepatří mezi její silné stránky (Meriva 400 l, C-Max 471 l), na rodinný vůz jsou přece jen kladeny větší požadavky ohledně převážení bagáže.

Všechny neduhy ovšem vůz vynahradí při jízdě. Nutno uznat, že naladění podvozku se konstruktérům značky povedlo na jedničku, nerovnost českých vozovek sice registruje, ale přenáší do kabiny v minimální míře. Zároveň dovoluje i rychlejší průjezd zatáčkami, je jistý a suverénní, stopu opustí snad jen při nezvládnutí fyzikálních zákonů...

Nová vznětová šestnáctistovka se vyrábí ve dvou verzích, 81 kW a 100 kW, testované auto mělo pod kapotou silnější variantu. Motor patří mezi další trumfy Merivy, jeho pružnost je obdivuhodná, celkový dojem trochu kazí lehká turbodíra (prodleva mezi přidáním plynu v nižších otáčkách a reakcí motoru). Pohonná jednotka se sice po nastartování "dieselově" ozve klapotem, ovšem po zahřátí na provozní teplotu ztichne a zklidní se, vibrace díky čtyřem vyvažovacím hřídelům takřka nezná. Takže zbývá užít si jízdu. To s Merivou jde bez problémů, dokonce se zdá, že stowattový motor je pro rodinný vůz až příliš. Upalovat s dětmi na zadních sedadlech rychlostí 190 km/h asi hned tak někdo nebude.

Spotřeba? Samozřejmě záleží na stylu jízdy, ale obecně nový pohonný agregát není žádným velkým "žroutem", při testu se průměrná spotřeba pohybovala pod šest litrů nafty na stovku kilometrů, přitom pohyb po městě dělal skoro polovinu najetých kilometrů. A vzhledem k vlastnostem a výbavě je i cena přijatelná. Teď jde o to, aby to ocenili i zákazníci...

Srovnání parametrů