Vyzkoušeno
Suzuki S-Cross: nesmělost vystřídalo sebevědomí

Inovace někdy znamenají jen kosmetické úpravy, v jiném případě pak zásadní změny. Což je také případ modernizovaného modelu Suzuki S-Cross, který změnil tvář i pohonné jednotky.

Suzuki není značkou, která by bombardovala zákazníky neustálými novinkami, ovšem svoje příznivce má díky jednoduchosti, výkonnosti a univerzálnosti. A všechny uvedené vlastnosti v sobě neukrývá, ale dává zřetelně najevo model S-Cross, který je rodinným kompaktním crossoverem.

Verze modelového roku 2017 je oproti nástupní variantě před čtyřmi roky úplně někde jinde. Zatímco v roce 2013 se na trhu představil S-Cross s poněkud nesmělým a váhavým výrazem, současné provedení nepostrádá sebevědomí a už jen chromovaná maska chladiče s vertikálními lamelami působí docela chlapácky. A na značku až nezvykle výstředně, nicméně zdůrazňuje tím své schopnosti v terénu.

Interiér tak velkou proměnou neprošel, zůstal jednoduchým a praktickým, což vůbec není na škodu, ovládací prvky jsou umístěné funkčně, jen poněkud složitější je ovlávání palubního počítače kolíčkem v přístrojovém štítu. Zavazadlový prostor (430 objenových litrů) se sice zdá na první pohled malý, ale zdání klame, je totiž dělený mezipodlahou. A tak většinou bude postačovat, jestliže nároky na přepravu bagáže nebudou přehnané.

Změny pod kapotou

Největší změna se však odehrála mimo vzhled, skryla se pod kapotu. S-Cross je vybavený novými pohonnými jednotkami, atmosférickou zážehovou šestnáctistovku vystřídaly turbomotory. Tříválec 1.0 BoosterJet (82 kW) a čtyřválec 1.4 BoosterJet (103 kW) udělaly z vozu konkurenceschopný crossover a značka se za jejich použití rozhodně stydět nemusí.

Testovaný vůz (délka 4300 mm, šířka 1785 mm, výška 1580 mm, rozvor 2600 mm) poháněl silnější motor a sklízel vcelku superlativy. V první řadě za své odhlučnění, jeho chod se v kabině podobá "ševelení květin", prostě je slyšet minimálně, navíc krásně spolupracuje s řidičem, dobře reaguje a netrpí neduhem jiných - vymazal turbodíru (prodleva při sešlápnutí plynového pedálu).

Jízda je skutečně příjemná, navíc systém pohonu všech kol AllGrip, v němž už Suzuki vychytala takřka všechny nedostatky (nic není dokonalé), přináší velkou porci jízdní jistoty. Systém lze využít ve čtyřech pozicích, základní připojuje automaticky zadní kola v okamžiku, kdy je to třeba, režim Sport posílá v zatáčkách na zadní nápravu větší točivý moment, takže zvyšuje razantnost průjezdu, mód Snow pak usnadňuje jízdu na klouzavé silnici třeba v zimě a Lock, který funguje do rychlosti 60 km/h, lze využít při putování terénem nebo na nezpevněném povrchu.

Dobře naladěný podvozek

To je právě univerzálnost, o které byla řeč v úvodu, jenomže na konstruktéry kladla požadavek nalézt kompromisní naladění podvozku. Aby vyhověl dálnici a plnil dobře svoji funkci i v terénu. Po testovaných kilometrech jim vyslovujeme pochvalu, v městě a na nekvalitních silnicích je sice na nerovnostech znát tvrdší naladění, ale není natolik výrazné, aby posádku rozhodilo. Navíc podvozek nepovoluje znatelné náklony karosérie v obloucích, přestože crossover má vyšší stavbu. Mimochodem světlá výška (vzdálenost spodku vozu od podložky) je 180 mm, a to umožňuje například myslivcům projet i hlubšími kolejemi poznamenanou lesní cestu...

Jak jsou na tom se žíznivostí koně v motoru? Není to tak strašné, při klidné jízdě lze putovat kolem šesti litrů benzinu na stovku kilometrů, na dálnici pak stádo 140 koní žádalo sedm litrů (údaje z továrny - město 6,6 l, mimo město 5,2 l, kombinace 5,6 l),

Při současné konkurenci s segment je nutná take výbava asistenčními systémy. I v tomto směru S-Cross neztrácí, nic podstatného z moderních asistentů mu nechybí. Při vcelku přijatelné ceně (512 900 korun u testovaného modelu, 409 900 korun u základního modelu s motorem 1.0 Booster Jet 82 kW) je tak trochu nevýhodou filozofie značky Suzuki, která nebere na zřetel zákazníkova přání, ale přiděluje vozům výbavové balíčky. Jinak výsledkem testu je - S-Cross určitě stojí za povšimnutí...