Přínos švédského inženýra
Bezpečnostní pás je mezi vynálezy století. Zachraňuje životy

Před padesáti lety se řidiči v tehdejším Československu pořádně ošívali. Od prvního dne roku 1967 totiž museli na předních sedadlech při jízdě mimo obec používat bezpečnostní pás.

Povinnost poutání pásy na předních sedadlech nařizovala vyhláška, ale u řidičů novinka příliš plusových bodů nezískala. Námitky se týkaly hlavně toho, že pás brání rychlému opuštění vozidla při nehodě. Navíc se musel vždycky ručně utahovat, aby se přizpůsobil postavě, nedostatek odstranil až pozdější příchod samonavíjecího popruhu. Od 1. ledna 1976 byla povinnost rozšířena na všechna sedadla vybavená pásem a první den roku 1990 přinesla další změnu - bezpečnostní pás se musel používat i v obci, což někteří řidiči dosud nevzali na vědomí. Přitom BESIP uvádí, že nepřipoutaný člověk má vpředu šestkrát vyšší pravděpodobnost smrtelného zranění. Navíc v éře airbagů vzduchový vak pasažéru, jenž nemá bezpečnostní pás, více ublíží, než pomůže...

Stoletá novinka

Bezpečnostní pás ovšem není žádným moderním výkřikem, s myšlenkou se připoutat přišel jako první už v 19. století vynálezce George Cayley, ovšem tehdy bylo k automobilismu ještě daleko, a tak si nechal patentovat "bezpečnostní pás pro turisty, malíře a hasiče". V roce 1902 se jistý Walter C. Baker z Clevelandu pokoušel o rychlostní rekord v elektromobilu a pro jistotu se připoutal k sedadlu koženým páskem. V rychlosti 125 km/h nezvládl řízení, vůz absolvoval "kolostřešní" situaci, řidič nehodu přežil. Bylo to pravděpodobně premiérové použití bezpečnostního pásu v automobilové praxi.

Do sériové výroby se bezpečnostní pásy dostaly v roce 1949, kdy jimi vybavila svůj model Ambassador dnes již neexistující značka Nash. Jednalo se o dvoubodový popruh podobný současnému poutání v letadlech a trvalo skoro desetiletí, než se objevil tento bezpečnostní prvek v podobě, jakou známe v současnosti. Tedy tříbodový.

Zachráněné životy

Zásluhu na tom má švédský inženýr Nils Bohlin, který byl ve firmě SAAB pověřený v roce 1955 vývojem vystřelovacích sedadel pro stíhačky. Paradoxní je, že ho zajímalo i to, jak zvládnout lidské tělo při extrémním zpomalení, tedy při bouračce. A tak nastoupil v roce 1958 jako bezpečnostní konstruktér u značky Volvo, jejíž vozy používaly od roku 1957 takzvaný diagonální pás, tedy dvoubodové upevnění. To Bohlina neuspokojovalo, pustil se do práce, která vyústila v tříbodové řešení.

V roce 1959 byla novinka instalována do modelů Volvo Amazon a PV 544 určených pro severský trh. Co je ale podstatnější - severská automobilka nabídla svůj patent zdarma všem světovým výrobcům automobilů, a tak brzy začala zachraňovat životy po celém světě.

Bohlinův patent byl v roce 1985 zařazen mezi osm vynálezů s největším významem pro lidstvo za sto let! A tak se Švéd pomyslně postavil vedle Benze, Edisona či Diesela...
Konstruktéři nyní zkoušejí systém čtyřbodových pásů, které by udržely cestujícího v sedadle i při převrácení vozidla. Při nutném křížení pásů v oblasti prsou je však problém jejich ukotvení. To ovšem neznamená, že svoji práci vzdávají...