Současná Škoda Auto se dá co do objemu výroby i množství modelů jen těžko srovnávat s předchozí mladoboleslavskou automobilkou v socialistickém Československu. Ta, byť patřila k nejlepším automobilkám někdejšího východního bloku, podle odborníků výrazně zaostávala a její vozidla především v 70. a 80. letech by při otevření trhu nemohla konkurovat západní či japonské produkci. Jedním z posledních modelů, který držel krok s celosvětovým vývojem, byla Škoda 1000 MB. Ta byla veřejnosti poprvé představena před 50 lety, 21. března 1964.
Škoda 1000 MB, neboli "embéčko", byla prvním mladoboleslavským vozem z řady modelů s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Proti předchozím modelům (Spartak, Octavia) měla i výrazně pozměněnou karoserii. V letech 1964 až 1969 se vyrobilo 443 tisíc "embéček" 1000 a 1100, které se dobře prodávaly i v zahraničí. "Chceme dodávat na trh kvalitní výrobky na vysoké technické úrovni, schopné nejširší mezinárodní konkurence. A nový osobní vůz Škoda 1000 MB je výrobkem, který tyto předpoklady rozhodne má," napsal v roce 1964 časopis Automobil.
Cesta k tomuto modelu trvala mladoboleslavské firmě deset let. Již v roce 1954 se vládnoucí komunistická strana rozhodla, že dá lidu levný a spolehlivý automobil. Od té doby v automobilce pracovali na vývoji. Vznikla řada prototypů, díky nimž konstruktéři hledali, jak nejlépe vyhovět zadání - tedy vyrobit úsporný vůz s nízkou hmotností a větším vnitřním prostorem. Ještě v 50. letech vznikly prototypy s označením 976, 977 a 978, které kombinovaly různé možnosti uložení motoru a pohonu.
Nakonec zvítězila varianta s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Důvodem bylo nejen to, že ve výrobě vyšel nejlevněji, ale i hledisko soběstačnosti, neboť tato koncepce nevyžadovala zahraniční součástky. Počátkem 60. let automobilka vyrobila prvních 50 kusů, které prošly náročnými zkouškami, mimo jiné i v extrémních klimatických podmínkách v Rusku a Ázerbájdžánu, tedy v mrazech minus 30 stupňů Celsia a vedrech kolem 45 stupňů Celsia, ve vysokých nadmořských výškách na Kavkaze i na východoněmeckých dálnicích.
Ve vládním projektu Nový osobní vůz (NOV) bylo také rozhodnuto o výstavbě nového závodu s kapacitou 120 tisíc osobních vozů ročně. Ten byl v Mladé Boleslavi uveden do provozu v roce 1964 a byl jednou z nejmodernějších továren v Československu. "Náš automobilový průmysl vstupuje do nové etapy. Pro výrobu byla připravena nejmodernější technika s četnými automatickými zařízeními," napsalo v březnu 1964 Rudé právo.
Nová škodovka se vyráběla čtyři roky, přičemž každý ročník se v detailech lišil. Většina z vozů byla osazena čtyřdobým, zážehovým, kapalinou chlazeným čtyřválcem o objemu 988 cm3, verze MB 1100 o objemu 1107 cm3 a výkonu 31 až 38 kW. Karoserie byla původně čtyřmístná, existovala čtyřdveřová (sedan) i dvoudveřová (tudor) verze. V roce 1967, po zesílení podlahy a vyztužení některých dílů, byl vůz přetypován na pětimístný s vyšší pohotovostní hmotností.
"Embéčka" s udávanou maximální rychlostí 120 až 130 km/h a spotřebou mezi sedmi až osmi litry benzínu na 100 km se vyráběla kromě běžného provedení Standard i v provedení de Luxe a v malém množství i ve verzích MBL, MBX a MBG. Existovaly i sportovní modely Škoda 1000 (1100) MBX Rallye.
Modernizace v souvislosti se Škodou 1000 MB byla však na dlouhou dobu poslední, což se projevilo v zaostávání podniku a ztrátě konkurenceschopnosti. Epocha vozů Škoda s motorem vzadu trvala více než čtvrt století až do roku 1990. Z "embéček" se postupně stala Škoda 100 a potom Škoda 105 a 120. Krokem vpřed byl až model Favorit představený v roce 1987, díky kterému po pádu komunistického režimu a otevření trhů o automobilku projevili zájem zahraniční partneři.
