Dvě osudné sekundy
Stačí okamžik nepozornosti, a na drama je zaděláno

Je to trochu na nervy, když vidíte ve zpětném zrcátku auto, které se lepí na "kufr" a nutí vás bezděky přišlápnout plynový pedál. Přitom takových lepičů jsou české silnice plné.

Za první pololetí letošního roku se stalo nerespektování bezpečné vzdálenosti od vpředu jedoucího vozidla třetí nejčastější příčinou havárie. Podle dopravních psychologů je nedodržení bezpečné vzdálenosti projevem agresivního chování za volantem a na českých silnicích je častým jevem. Dokonce stále častějším, protože podle statistik za posledních pět let vzrostl počet nehod zaviněných "jízdou na kufru" o 31 procent! "Mezi rokem 2011 až 2015 přibylo na našich silnicích kvůli nedodržení bezpečné vzdálenosti 1798 nehod," shrnul statistiky šéf Besipu Martin Farář.

Jednadvacet, dvaadvacet

Pravidla silničního provozu dodržování vzdálenosti přímo nespecifikují, řidiči jsou povinni dodržovat takovou vzdálenost, na které v dané situaci bezpečně zastaví, obecně ovšem platí, že mezi osobními auty by měla být v metrech nejméně taková vzdálenost, jakou jedou rychlostí. Nebo minimálně dvě sekundy. Proč právě dvě? První sekundu spolkne reakce řidiče, druhou pak nutný manévr, tedy zastavení nebo vyhýbání. Dvouvteřinová zásada se však týká osobních vozů, nákladní auta a motorky jsou na tom jinak.

Řidič už má toho na sledování dost, ještě aby počítal sekundy od vpředu jedoucího vozu. Podle Faráře si ale stačí určit pevný bod u silnice, tedy třeba dopravní značení, a když ho mine vůz vpředu, odpočítat si v duchu jednadvacet, dvaadvacet a teprve potom ho minout také. Jenomže to je trochu vzdálené od praxe. Nechat větší mezeru znamená rychle o ni přijít, protože ji ucpe jiné spěchající vozidlo. V úvahu je třeba také vzít fakt, že dodržení bezpečné vzdálenosti mezi vozidly je pojem značně relativní a závisí i na technickém stavu automobilu, povrchu vozovky a schopnostech řidiče. Ti starší mají přece jen reakce pomalejší.

Při rychlosti 50 km/h ujede auto za dvě sekundy vzdálenost 28 metrů, v devadesátikilometrové rychlosti je to 50 metrů a při rychlosti 130 kilometrů za hodinu už 72 metrů. Stačí okamžik řidičovy nepozornosti, a na drama je zaděláno...

Cizina si ví rady

I pojišťovny hlásí, že jednou z nejčastějších událostí placených z povinného ručení je náhrada škody způsobené nárazem zezadu. A dopravní policisté jsou tak trochu bezradní, protože oporu v pravidlech nemají. To v Německu nebo v Rakousku zákon jasně bezpečnou vzdálenost stanoví. V Rakousku je definice rozestupu jednoznačná - řidič musí dodržet mezeru mezi bílými znaky namalovanými na vozovce. Německá policie zase používá speciální kamery, které odstup vozidel měří.

A běda, když zjistí prohřešek, sankce vyjde v přepočtu na osm až deset tisíc korun podle rychlosti, jakou se auta pohybovala. Ostatně častější návštěvníci německých silnic a dálnic určitě potkali billboardy, na nichž jsou řidiči vyzýváni k dodržení bezpečného odstup formou hesla "poloviční tachometr". Tedy takové vzdálenosti, která se rovná minimálně půlce rychlosti, kterou vůz jede.

V Česku se o stanovení bezpečné vzdálenosti stále diskutuje. A špatné na celé situaci je, že statistiky nehod za nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem bezesporu porostou. Tedy pokud se něco nezmění...