Historii má viceguvernér ČNB Mojmír Hampl v oblibě. Když i po roce a půl obhajuje oslabení kursu koruny, cituje z knihy s výstřižky z prvorepublikových novin. "Všechny argumenty tu už v historii byly," říká vášnivě. Kritika centrální banky ze strany prezidenta Zemana ho naopak nechává chladným: "Stejně jako bych si nenechal radit u operace šedého zákalu od doktora Ratha, tak bych si nenechal radit v oblasti měnové politiky od Miloše Zemana."
Pořád vám lidé spílají za intervenci, tedy vlastně za oslabení kursu koruny...
Intenzita reakcí se už snížila, ale předmětem debaty to pořád je. Když třeba organizujeme kulaté stoly v regionech, otázka na naše rozhodnutí z listopadu 2013 se vždy znovu vrací.
Lidé mají pocit, že jste je okradli, protože koruna je slabší a oni si v zahraničí nekoupí tolik, co dříve, a mají dražší dovolenou.
Hlavní argument je, že se cítí chudší, a je fascinující, jak se ve veřejné debatě uchytil. Je sice srozumitelný, ale to je při vší úctě ptákovina. Nicméně chápu - lidé nikdy nechtějí, aby jim někdo říkal pravdu. Chtějí se utvrzovat ve svých předsudcích. Míru zhodnocení nebo znehodnocení jejich majetku a úspor přece definuje domácí inflace a ta byla loni nejnižší za posledních deset let a letos bude ještě nižší, s nejvyšší pravděpodobností se záporným znaménkem.
To je sice hezké, ale i čtenáři TÝDNE pojedou v létě na dovolenou a zjistí, že v zahraničí mají najednou v peněžence méně peněz. Co byste jim vzkázal?
Všichni ti kritici z roku 2013 varovali, jak dojde k megazdražení všeho. Když se na to podíváte s odstupem roku a půl, vidíte, že nic z toho se nestalo.
Ale v hospodě v Německu si dáte třeba o dvě piva méně...
Já vím. Ale spotřebitel by měl přece řešit celý svůj spotřebitelský koš. Nemůžete se zkrátka soustředit jen na jednu položku. Jestli v české ekonomice došlo někdy k nejnižšímu růstu cen, tak to bylo v roce 2014. V tom je rozdíl mezi realitou a tím, jak nám její vnímání někdo vnucuje.
Prezident Miloš Zeman na adresu ČNB řekl, že dělá "zbytečné experimenty s českou ekonomikou". Vadí vám ta kritika?
Pokud jde o prezidenta, slyšel jsem tolik nelogických, nekonzistentních a řekl bych i tak komicky chybných argumentů, že se nemohu přinutit k tomu, začít je brát vážně. Naprosto zásadním experimentem s touto zemí by naopak bylo, kdybychom dopustili opakování deflačního vývoje daného slabou domácí poptávkou. Ta vede k tomu, že klesají všechny ceny, včetně ceny práce a cen nemovitostí, kdy firmy krachují a lidé přicházejí o zaměstnání, což všichni začnou chápat až ve chvíli, kdy je strašně těžké to zastavit.
Kulantně řečeno - názory Miloše Zemana nepovažujete za úplně expertní. On přitom jasně řekl, že do rady jmenuje lidi, kteří mají názory jako on...
Prezident Zeman je politik. Jeho komentáře se moc neliší od jednoduchého měnového populismu, který jsme opakovaně slyšeli po listopadu 2013. Ale v tomto smyslu nad tím zívám, protože je jasné rozdělení rolí: centrální banka a politická elita jsou úplně něco jiného. Stejně jako bych si nenechal radit třeba u operace šedého zákalu nebo slinivky od doktora Ratha, tak bych si nenechal radit v oblasti měnové politiky od Miloše Zemana jako politika.
CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 16. BŘEZNA.
