Státní rozpočet
Expert odborů: Česko rezignuje na pomoc chudým lidem

Odbory v pátek zkritizovaly vládní návrh státního rozpočtu. V souhrnu s ostatními vládními opatřeními podle nich bude mít negativní dopad na rodiny. "Bude to znamenat, že si lidé připlatí za některé veřejné služby, jako je zdravotnictví nebo školství," konstatoval v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ makroekonom Českomoravské konfederace odborových svazů Martin Fassmann.

Co vám na návrhu rozpočtu vlastně vadí?

Například to, že je sestavený na základě zákonů, které ještě nevešly v platnost. To se přitom neděje poprvé, vláda tímto způsobem vydírá poslance, aby jí ta opatření schválili. Navíc je návrh spojený s řadou rizik - nereálným odhadem růstu hrubého domácího produktu a výběru daně z přidané hodnoty. Další riziko se týká důchodové reformy, která z něj odčerpá značné prostředky.

Dá se odhadnout, jaký bude mít rozpočet předložený vládou dopad na domácnosti?

Musíme ho posuzovat v souvislosti se všemi dalšími opatřeními, která připravila vláda. Bude to znamenat, že si lidé připlatí za některé veřejné služby, jako je zdravotnictví nebo školství. Do stagnujících mezd tak bude zasahovat čím dál víc výdajů. Ta situace bude složitá. Lidé se budou snažit ušetřit na všem možném, což se v důsledku promítne i do negativního vývoje ekonomiky.

Podrobili jste rozpočet poměrně velké kritice. Ale jaké jsou vaše návrhy, jak ho sestavit?

Ty jsme přece představili už před časem ve své vizi. Jsou tam takové věci, jako je boj proti korupci nebo redefinice fiskálního cíle. Také by se měly zastavit věci destruující rozpočet. To je například důchodová reforma, která pro něj vytváří riziko v řádech desítek miliard korun.

Ve své prezentaci jste varoval před tím, že se zvýší míra chudoby v České republice. Uvedl jste přitom, že v hmotné nouzi, čili v bídě, je 620 tisíc lidí. Jak jste k tomu číslu dospěl?

To jsou oficiální čísla Eurostatu. Když se do nich podíváte, zjistíte jednu zajímavou věc. V míře ohrožení chudobou, která se určuje jako počet lidí s příjmy nižšími než 60 procent mediánní mzdy, jsme sice nejlepší. Ale u lidí v hmotné nouzi, v bídě, kteří například nejsou schopni platit včas své účty za bydlení či mimořádné výdaje, nemohou si dovolit k jídlu maso aspoň jednou za dva dny nebo není jejich byt dostatečně vytápěný, jsme až na čtrnáctém místě. Většina vyspělých zemí Evropské unie je na tom v tomto směru lépe. Jejich systémy jsou totiž zaměřeny na vyhledávání a pomoc těmto lidem. Náš stát na to evidentně rezignuje. Takže vyprávění o tom, jak jsme na tom v počtu chudých dobře, patří do říše snů.