Pokud projde plán zpřísnit prodej životního pojištění, výsledkem bude místo ochrany klientů zdražení a menší výběr na trhu, říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Miroslav Řezník, generální ředitel poradenské společnosti OVB Allfinanz CZ.
ČSSD prosazuje návrh, který má kromě regulace odměn za sjednání pojištění u kapitálového životního pojištění omezit i provize za rizikové pojistky. Jak se to dotkne malých pojišťoven?
Menších pojišťoven se regulace dotkne výrazně. Tyto pojišťovny jsou vysoce závislé na externí distribuci životního pojištění prostřednictvím smluvních prodejců. Některé z nich dokonce až sto procent veškeré produkce v životním pojištění realizují přes nezávislé finančně poradenské společnosti. Je zřejmé, že některé tyto subjekty budou zvažovat působení na českém trhu a počet pojišťoven nabízející životní pojištění se zmenší. Distribuce je základ každé pojišťovny, bez ní to nejde.
Stát mimo jiné argumentuje, že chce ochránit klienty, regulací provize tak přece jen zaplatí méně, ne?
Především je potřeba říct, že čisté rizikové životní pojištění se nikde v Evropě nereguluje. Proč také, zde se nevytváří odbytné a role státu tu není žádná, například v podobě daňových úlev. To by se potom muselo regulovat i majetkové pojištění a pojištění aut. Argument, že je potřeba podpořit tvorbu rezerv, je úsměvná. Na tvorbě rezerv je postaven princip každé pojišťovny, to je zákonná povinnost každé pojišťovny si vytvářet dostatečné rezervy. Navíc penalizovat zprostředkovatele za to, že klient u rizikového životního pojištění změní pojistitele v pěti letech od uzavření smlouvy, je nesmyslné. Pokud si klient najde na trhu lepší cenovou nabídku, měla by mu být přece umožněna změna. A zprostředkovatel, který uzavřel původní smlouvu, reálně není schopen klienta pět let držet v produktu, který se například po dvou letech stal cenově na trhu nekonkurenceschopným, nebo jiný klient po roce po dvou změní banku při refinancování své hypotéky a zároveň i pojistitele v rizikovém životním pojištění. I v jiném státním dlouhodobém rizikovém produktu, ve zdravotním pojištění, může klient měnit pojišťovnu každý rok. A rozhodně za to paní na přepážce zdravotní pojišťovny neručí po dobu pět let svou mzdou.
Takže si myslíte, že vládní plány zhorší konkurenceschopnost na trhu?
Prodej životního pojištění se omezí výrazně, protože dnes se více než 60 procent nové produkce v běžně placeném životním pojištění realizuje prostřednictvím nezávislých finančních zprostředkovatelů, takže hrozí ztráta značné distribuční síly. Navíc životní pojištění se prodává a ne kupuje, toto platí všude ve světě. Hezká paralela v Česku je ve stávajícím třetím pilíři penzijního připojištění, kde "přeregulace" odměn za zprostředkování tohoto finančního produktu trhu přinesla skokový pokles nového prodeje.
Pokud vláda prosadí novelu a přísnější podmínky pro prodej životního pojištění, obáváte se propadu v prodeji životního pojištění?
Bude platit následující přímá úměra: nižší propojištěnost životního pojištění v České republice (už dnes je Česko vysoce v životním pojištění podpojištěno) přinese vyšší sociální náklady. Už dnes důchodový účet ČR vykazuje roční deficit 50 miliard korun a téměř dva miliony populace u nás je ve věku šedesát pět a více. Ptám se, kdo zaplatí ztrátu příjmu v důchodovém věku a zároveň i náklady na zdravotní péči pro tyto občany. A stávající třetí pilíř to opravdu nebude, protože průměrný výběr klienta ze stávajícího třetího pilíře je asi devadesát tisíc korun, tato částka žádné navýšení státního důchodu ani zdravotní péči neřeší. Ale také slyšíme, jak je tento systém plně funkční.
Jak konkrétně "přeregulace", které se bojíte, ovlivní nabídku pojištění?
Negativně jako každá přehnaná regulace. Za prvé, méně pojistitelů znamená nižší konkurenci a z toho vyplývají ve finále vyšší ceny. Menší počet nezávislých pojišťováků znamená nižší příjmy pro stát, protože jde o desetitisíce živnostníků, plátců daní i zdravotního a sociálního pojištění. Méně prodejců, menší možnost vybrat si vhodný produkt, takže horší komfort pro klienty. Méně smluv na zajištění ztráty příjmu a životních rizik znamená pro státní kasu v budoucnu vyšší výdaje na sociální a zdravotní péči. Celá změna se naplánovala kvůli předčasným stornům smluv, na kterých klienti tratili. Obávám se, že regulace jejich počet nesníží a produkty zdraží.
Říká se, že poslance Šincla lobbovaly velké pojišťovny. V čem je to pro velké pojišťovny výhodné, když se regulace týká všech?
To je spíš otázka pro velké pojišťovny. Naše společnost je kotovaná na burze ve Frankfurtu nad Mohanem a státní rozhodnutí nekomentuje. Faktem je, že se nejedená o žádný kompromis, na to musí být vždy dvě strany. Například v Rakousku je státem určena pouze doba ručení, a to lineárně 60 měsíců. Stejně tak v Německu. Žádná regulace čistých rizik. Toto je varianta "best practice" Evropy.
Nebyla regulace pro všechny pojišťovny výhodná? Konkurenční boj mezi pojišťovnami vyhnal odměny tak vysoko, že už to i pro ně muselo být neúnosné.
Vše je relativní, v obchodním vztahu mají přeci obě strany možnost měnit obchodní podmínky, akceptovat změny nebo ne. Určitě není potřeba na trhu, kde nabízí životní pojištění 20 pojišťoven, přeregulovat obchodní vztah nezávislých subjektů. To se dělá na trhu, kde je oligopol.
Pokud projde zákon, který by malé a střední pojišťovny poškozoval, jak se mohou bránit?
Opět nemůžu mluvit za ně. Ale určitě mohou odejít z trhu, který jim ekonomicky nebude dávat smysl.
