Guvernér České národní banky Miroslav Singer nevěří v brzké zavedení eura. "Můj mandát končí v roce 2016, v této funkci se eura nedočkám."
Guvernér centrální banky hovoří rovněž o rekordně nízkých sazbách a o tom, jak změnit pesimismus tuzemských domácností, o svém hubnutí, vinařství či klubovém fandovství.
Jaký byl loňský ročník vína?
Úroda byla sice nižší než průměrná, ale po dvou příšerných letech byla aspoň rozumná. Víno je hezké, aspoň v Čechách všechno pěkně dozrálo. Zdá se, že budou kvalitní červená vína.
Dá se to srovnat s loňským rokem v ekonomice?
Loňský rok byl v ekonomice o něco horší, než musel být. Ukazuje se, že fundament české ekonomiky se umí udržet, ale chybí nám spotřebitelská a investiční důvěra. Vnitřní poptávka je nižší, domácnosti jako celek mohly víc investovat - i za cenu většího zadlužení.
Proč spotřebitelé méně utrácejí a firmy méně investují?
Může za to především nejistota. Máme tady tradiční konzervatismus českého spotřebitele a investora, který se projevuje ve spořivosti a neochotě se zadlužovat. Nyní se to ještě znásobilo. Přišly zahraniční jevy, které nepřispěly ke zlepšení nálady, dokončovala se fiskální konsolidace (úsporná opatření vlády a zvyšování daní, pozn. red.). To všechno srazilo domácí poptávku. Svou roli hrají i špatná očekávání.
Jak se loni chovaly domácnosti, které si mohou dovolit investovat?
Domácnosti, které mají vyšší příjmy a uvažovaly o pořízení bytu nebo například auta, si řekly, že ještě počkají. Ovlivňují je vyhlídky na ceny větších položek, které byly v podobě poklesů. Jinými slovy, když si někdo řekl, že odloží nákup auta, a nyní si přečetl, za kolik bude nová octavia, tak zjistil, že proti loňsku ceny rozhodně nahoru nešly. Totéž platí o nemovitostech. A toto očekávání přináší násobení konzervatismu, což je pro centrální banku relativně nebezpečný jev. Nejen že si domácnosti říkají, ještě počkáme, protože nevíme, zda budeme mít příjmy příští rok, ale dokonce si říkají, počkáme, protože ceny ještě vyklesají.
Může centrální banka s očekáváními něco dělat?
Komunikujeme docela jasně. Říkáme, že dalším krokem může být oslabení kurzu koruny. Tím dáváme najevo, že pravděpodobnost dalšího poklesu cen, dejme tomu u automobilů, poměrně výrazně klesá, neboť většina komponent se dováží. Slabší kurz zároveň znamená, že exportéři budou více vyvážet, což bude generovat peníze na mzdy zaměstnanců a daně. A to vytváří vyšší pocit jistoty, že příjmy můžou být stabilní i v delším období, což spolu s minimálními úroky umožní domácnostem rozkládat splácení investice do bytu či do auta třeba i do delšího období, než plánovaly, a navíc bez větších nákladů na úroky. Vytvářejí se tím podmínky, aby se kruh očekávání dalšího poklesu cen v letošním roce přetnul.
Má centrální banka vůbec sílu oslabit korunu?
Proti vlastní měně má centrální banka nekonečnou sílu.
Intervence s sebou ovšem nese i nějaké náklady...
Centrální bankovnictví má vyjasněné, že měnová politika má být optimální, přičemž nákladové a rozvahové úvahy nemají hrát roli. U nás je jasné, že intervenčním nástrojem bude kurz koruny.
A reagoval již kurz koruny na slovní intervence a záměry centrální banky?
Řekl bych to takhle: kurz koruny se trochu odštěpil od obecného posilování ve středoevropském regionu.
Je reálné, že by centrální banka intervenovala již v prvním pololetí tohoto roku?
Možné to určitě je.
* Jak guvernér centrální banky vidí vývoj tuzemské ekonomiky v letošním roce?
* Kterému týmu guvernér České národní banky Miroslav Singer fandí?
* Dožije se koruna sta let od svého vzniku?
Odpovědi na tyto otázky čtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 14. ledna 2013.
