Tažení politiků proti slunečním elektrárnám zredukovalo obor v Česku na polovinu a nahrává koncentraci projektů do rukou velkých hráčů, říká v rozhovoru pro TÝDEN.CZ výkonná ředitelka České fotovoltaické průmyslové asociace (CZEPHO) Zuzana Musilová.
Překvapilo vás rozhodnutí Ústavního soudu?
Nepřekvapilo.
Čekali jste, že Ústavní soud podpoří předchozí rozhodnutí politiků?
Indicie, že Ústavní soud zváží i jiné, než jen právní aspekty, byly po celou dobu projednávání tohoto případu. Velmi zvláštní byla i prodleva v soudním řízení, které trvalo poměrně dlouho.
Jaké budou vaše další kroky?
Jako asociace budeme analyzovat další možnosti právní obrany. Pro podnikatele se Ústavní soud vyjádřil v tom smyslu, že u těch fotovoltaických elektráren, kde má solární odvod má opravdu likvidační dopady, bude postupovat jinak, to znamená, že je bude individuálně posuzovat. Alespoň tak to vnímají naši právníci. Takže podnikatelé mají stále šanci obrátit se na české soudy a případně se dovolat k Ústavnímu soudu a domáhat se náhrady škody.
V minulosti jste mluvili o možnosti arbitráží...
Co se týká zahraničních podnikatelů, již jsme byli informováni, že ta arbitrážní řízení v případě některých skupin byla zahájena. Byli jsme informováni o tom, že skupina IPVIC, sdružující podnikatele z Velké Británie, Německa, Lucemburska a dalších zemí, kteří vlastní fotovoltaické elektrárny v rozsahu zhruba 80 MW, tak že v jejich případě uplynula doba, kterou měli na uzavření dohody se státem a arbitrážní řízení již byla zahájena. Možnosti mezinárodní obrany budeme prověřovat i pro české subjekty.
Zvažujete tedy i podání žaloby k Evropskému soudu?
To je přesně předmětem právních analýz, které budou v následujících dnech probíhat. Budeme analyzovat, zda jsou v rozhodnutí taková kritéria, o která by bylo možno opřít žalobu k evropským institucím.
Řešit odškodnění u tuzemských soudů by pro majitele elektráren znamenalo další výdaje, neúměrně dlouhou dobu projednávání a nejistý výsledek. Mohou si to v současné chvíli dovolit, když jim zásah státu způsobil vážné finanční potíže?
To je zásadní problém. Solární odvod měl na řadu podnikatelů takový dopad, že dnes musejí tyto zdroje dotovat. Z analýz, které jsme zpracovali, vyplývá, že majitel elektrárny s instalovaným výkonem 0,7 MW ji musí po dobu trvání solární daně dotovat zhruba čtyřmi miliony korun. Ne každý podnikatel takové prostředky má. Je třeba si uvědomit, že jde od elektrárny od 30 do 200 kilowatů, které jsou zpravidla na obchodech, zemědělských usedlostech, výrobních halách, zkrátka větších střechách. To nejsou velké instalace. Lidé si je zpravidla pořídili proto, aby si snížili náklady na nějakou výrobu nebo provoz. Namísto toho, aby jim finančně pomohli, je však nyní ohrožují.
Povedou tyto problémy malých subjektů vyvolané zásahem státu k nucenému přeprodeji projektů velkým hráčům s dostatečně velkou finanční rezervou?
Dopady jsou horší právě na menší elektrárny. Nejhůře jsou na tom elektrárny uváděné do provozu v roce 2009.
Fotovoltaika se silně omezuje i v Německu. V čem je hlavní rozdíl oproti Česku?
Nikde nebyly přijaty kroky zpětně. V řadě zemí ve světě také došlo k tomu, že se kvůli propadu cen a technologií v roce 2009 podpora odvětví omezila. Ale tak, aby nebylo destabilizováno. Třeba v Německu zaměstnává na 300 000 lidí a omezení byla dělána tak, aby se rychlý růst odvětví zpomalil a stabilizoval. Retroaktivní řešení v České republice vedlo ke zredukování sektoru zhruba na polovinu, řada firem odchází do zahraničí nebo zcela z fotovotaického sektoru, protože ho považují za nestabilní.
