Pokud se podíváme na srovnání poplatků a nákladovosti dlouhodobých finančních produktů, představují fondy druhého pilíře jednoznačně nejlevnější variantu investování na důchod.
Druhý pilíř důchodového systému je zatím v roli otloukánka. Ještě ani nezačal fungovat a opoziční ČSSD nekompromisně prohlašuje, že ho po příštích volbách zruší. A když už se o něm v médiích hovoří v nějaké jiné souvislosti, zdůrazňuje se především to, že z něj nelze vystoupit. Průzkumy veřejného mínění, které zjišťují, jak velký bude mezi obyvateli o druhý pilíř zájem, přinášejí stále nižší a nižší čísla.
Lví podíl na tom má vláda, která nezvládla důležitý úkol, bez něhož se neobejde žádná reforma - všechny změny důkladně a včas lidem vysvětlit. Přitom by se dala najít hlediska, z nichž druhý pilíř vychází pro zajištění na stáří, jako velmi výhodná. Nikdo o nich ale nemluví. Takovým hlediskem je nákladovost fondu, jinak řečeno poplatky, které klient zaplatí finanční instituci. Ve fondech druhého pilíře jsou zákonnými normami stlačeny hluboko pod průměr, na který jsou klienti jiných fondů zvyklí.
"Nyní bude záležet na analýzách, které potenciálním klientům poskytnou finanční analytici, případně novináři. Na konkrétních číslech lze jasně dokázat, že fond s celkovou nákladovostí pod jedno procento může klientovi v porovnání s fondem s nákladovostí 2,5 procenta přinést na konci spořicího období i dvojnásobně vysokou výhodu. A to se už počítá. Zatím ale medializace druhého pilíře tyto výhody příliš nezviditelňuje. V diskuzi pro i proti jsou daleko více citovány politické argumenty," říká David Vondrák z odborného serveru Produktové listy.cz.
Nízké poplatky
Dnes se Češi na důchod chystají s pomocí nejrůznějších finančních nástrojů: jsou to penzijní připojištění (které ve třetím pilíři záhy doplní doplňkové důchodové spoření), podílové fondy, programy pravidelného investování či investiční životní pojištění (přestože kombinaci investic a pojištění v "investičku" mnozí považují za kočkopsa, navíc zbytečně nákladného).
Od ledna 2013 k nim přibudou také důchodové fondy druhého pilíře. Ty budou díky přísné legislativě a regulaci ze strany státu z hlediska nákladovosti jednoznačně nejlevnější variantou pro ty, kteří si chtějí odkládat a investovat peníze na důchod a nemají v úmyslu je vybírat s předstihem. Penzijní společnosti, které budou fondy druhého pilíře spravovat, si totiž nesmějí účtovat vstupní (pořizovací) poplatky.
I manažerské poplatky za správu investovaných peněz jsou ve srovnání s ostatními zmiňovanými investičními produkty také velmi nízké. Celková nákladovost se tak u fondů všech čtyř investičních strategií ve druhém pilíři bude pohybovat pod jedním procentem.
"Pokud budou avizované stropy skutečně dodržovány, byly by důchodové fondy levnější než ostatní zmíněné produkty. Určitě ale ne levnější než burzovně obchodované fondy," vysvětluje Vít Kalvoda z think-tanku TANK. Nedá se však příliš počítat s tím, že by lidé, na které je mířena důchodová reforma, obchodovali s akciemi burzovně obchodovaných fondů (ETF).
Pokračování čtěte zde.
