Česká energetika, z hlediska mixu jednotlivých zdrojů dříve velice dobře založená, dnes doplácí na to, že Česko dělá chybná vládní i investiční rozhodnutí. Vina však není na straně českých politiků, ale Bruselu. Řekl to předseda výkonné rady Teplárenského sdružení České republiky a bývalý premiér Mirek Topolánek.
Příkladem podle něj je například takzvaný solární boom. Také neprolomení limitů hnědého uhlí na lomu ČSA označil za chybu vyplývající z evropské diskvalifikace fosilních paliv, například uhlí a zemního plynu. Naopak letos schválenou Státní energetickou koncepci považuje za dobrý materiál.
Vláda v polovině října rozhodla, že tzv. limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách z roku 1991 budou prolomeny jen u lomu Bílina, patřícího Severočeským dolům. U lomu ČSA Severní energetické ale zůstanou zachovány. Dozvuky solárního boomu z přelomu desetiletí jsou pak patrné v aktuální roztržce mezi ministerstvem průmyslu a Energetickým regulačním úřadem ohledně výplaty podpory obnovitelných zdrojů energie pro příští rok. ERÚ stále odmítá vypsat podporu s tím, že by překročil zákon. Má jít až o 42 miliard korun. Podle ministra průmyslu Jana Mládka (ČSSD), pokud nezmění úřad názor, vláda by problematiku řešila v lednu.
Topolánek dále podotkl, že mu vadí zejména rozdílný přístup Bruselu k jednotlivým členským státům osmadvacítky. "Pravidla totiž platí pouze pro malé a slabé státy, pro "velké hráče" neplatí nic," uvedl Topolánek. Upřesnil, že rozdílný přístup Bruselu k jednotlivým zemím je vidět například na podpoře plánovaného rozšíření plynovodu Nord Stream z Ruska do západní Evropy. To podle Topolánka nenaplňuje mimo jiné evropský plán na diverzifikaci zdrojů a přepravních cest. "Řešením je dodržování existujících evropských zákonů všemi státy bez rozdílu," řekl Topolánek.
Česká republika by podle něj například rozhodně neměla jít v energetické politice cestou Německa. "Němci se rozhodli naprosto sebevražedně zastavit výrobu z jádra, radikálním způsobem omezit výrobu z uhlí, naprosto protiprávně a protievropsky dotovat jen elektrárny, které potřebují k udržení sítě, a vsadit všechny dotace na obnovitelné zdroje. To je cesta, kterou bychom neměli chtít jít," řekl Topolánek.
Německé plány na vypínání atomových reaktorů nemusí Česko sdílet také podle analytika Glopolis Vojtěcha Koteckého. "Sympatický je ale německý důraz na inovace a přesun od mamutích zdrojů k rodinným solárním elektrárničkám na střechách, faremní výrobě energie z odpadní kejdy nebo obecním větrným zdrojům a podobně," řekl. "Mohli bychom se jím inspirovat a použít jej třeba k nahrazování starých, špinavých uhelných elektráren," dodal.
Ekonom a poradce finanční skupiny J&T Michal Šnobr doplnil, že vývoj v německé energetice ale nedává Česku ani dalším zemím v regionu alternativu a v čase se budou muset přizpůsobit. "Jinou variantou je rozpad myšlenky hlubší integrace energetiky, tedy tzv. energetické unie, a to i v delším horizontu," řekl. "Úkazů dominance německých zájmů, skrytých za vlajku EU, je v energetice mnoho," podotkl Šnobr.
Topolánek tvrdí, že nikdy nebyl proti obnovitelným zdrojům jako celku. Uvedl, že mu však vadí jejich bezbřehá podpora a "totální zborcení" cenové informace pro investory, které je podle něj způsobeno hlavně právě ze strany Německa.
Dodal, že kromě německého přístupu nesouhlasí ani se záměrem Evropské komise vzkřísit systém takzvaných emisních povolenek, které vznikly s cílem snižovat objem vypuštěných skleníkových plynů. "Nikdy se jí to nepodaří. Jde o nesmyslný a netržní nástroj," uvedl.
Řešením, jak vysokým emisím skleníkových plynů zabránit, je podle Topolánka zavedení takzvané uhlíkové daně. Uvedl, že systém by měl fungovat tak, že lidé by uhlíkovou daň platili například v ceně paliva při tankování u benzinových pump nebo v ceně paliva pro výrobu energie, včetně lokálních topenišť. "Uhlíková daň relativně spravedlivě řeší zpoplatnění škodlivých emisí u jednotlivých paliv. A to jak u malých topenišť, tak i u malých a velkých výroben, v dopravě a v průmyslu," dodal Topolánek.
Podle analytika společnosti ENA Jiřího Gavora se ale největší krizi systému emisních povolenek zřejmě již podařilo překonat, v řadě zemí funguje paralelně s uhlíkovými daněmi. "Do systému obchodování s emisními povolenkami byl již vložen natolik velký finanční a politický kapitál, že i jeho kritici jej musí přijmout jako realitu," řekl.
