Značka Dr. Fischer není stvořená marketingovými mágy, ale od nuly ke stamilionovým ziskům vybudovaná skutečným doktorem Fischerem, rodákem z Československa. "Mrzí mě, že jsme v desítkách zemí a zrovna v Česku zatím ne. Hodlám to brzy změnit," říká Eli Fischer přezdívaný izraelský Baťa.
Vy a vaše rodina jste měli docela štěstí. Rodiče měli dobrý odhad věcí příštích, když vás v roce 1939 odvezli z Československa...
Po podepsání mnichovské dohody bylo rodičům jasné, co nastane. Do Tel Avivu jsme dorazili v březnu 1939. Z Karlových Varů, kde jsem se narodil, si nic nepamatuji, byly mi tři roky, když jsme odjeli. Díky tomu nepatříme mezi oběti holocaustu. Moje babička zemřela v Terezíně, ale má teta, dnes již téměř stoletá, přežila a dosud žije v Praze.
Do Česka vlastně sahají i vaše profesní kořeny. S vědou a medicínou měly v rodině co do činění už tři generace před vámi.
Můj děda i otec vystudovali medicínu na Karlově univerzitě. I já jsem nejprve v Tel Avivu a poté v Kalifornii studoval medicínu. Otec už před sto lety publikoval vědecké články a já později také. A pokračuji vlastně i v linii z druhé strany, kde zase byli továrníci, majitelé porcelánky v Dubí. I já jsem rozjel fabriku, i když na farmaceutické výrobky.
Jak jste svůj byznys začínal? S vypůjčenými pár dolary v kapse?
S pěti tisíci dolary. A s manželkou po boku. Po studiích jsme se vrátili z Ameriky, pronajali si sto metrů čtverečních a začali ve dvou. Dnes máme kolem sebe pár tisíc lidí, laboratoře, továrny, jsme ve třiceti zemích světa. Naše výrobky najdete ve většině špičkových nemocnic v USA, Francii, Británii, Austrálii... Nedávno jsme oslavili 50 let existence firmy, tím se v Izraeli může pochlubit málokdo.
V řadě zemí svoje výrobky prodáváte pod privátními značkami řetězců, drogerií. Je Dr. Fischer, i když ne přímo pod tímto jménem, už i v Česku?
Zatím ne. To je důvod, proč tu jsme už poněkolikáté v krátké době. Měli jsme řadu setkání s firmami, s nimiž bychom mohli spolupracovat při vstupu na český trh. Mrzí mě, že jsme v desítkách zemí po světě a zrovna v Česku zatím ne. Hledáme distributora a v ideálním případě i partnera pro výrobu našich produktů přímo tady.
Říká se o vás, že jste svého druhu izraelský Baťa, alespoň co se týče vztahu k zaměstnancům a toho, jak je zapojujete do života firmy. Je to pravda?
To byste se asi musel zeptat jich, jak se u nás cítí. Ale je pravda, že asi děláme řadu věcí nad rámec běžných vztahů. Snažíme se jim pomoci, když mají soukromé problémy. Právě tady začíná naše sociální odpovědnost. Jen v Izraeli máme tisícovku zaměstnanců a jsou to Židé, Arabové, muslimové, křesťané. Asi jim neplatíme víc než ostatní, ale jsme féroví a dveře k vedení společnosti má u nás otevřený každý, třeba i uklízečka. Platí to i ve vztahu k našim dodavatelům. Ve světě je poměrně běžné, že firmy dodavatele často střídají, když dostanou o něco lepší cenu. My to tak neděláme. Budujeme si dlouhodobé vztahy.
Pohybujete se ovšem v oboru farmacie, s nímž se pojí i řada velkých korupčních skandálů, uplácení lékařů, aby předepisovali konkrétní léky a přípravky...
Nikdy jsme nikomu nedali žádný úplatek. To prostě neděláme a dělat nebudeme. Nemusíme si doktory kupovat.
Dobře, ale není těžké konkurovat firmám, které volí méně čisté postupy?
Konkurence je vždycky těžká. Ale my soutěžíme kvalitou a dobrou pověstí. Těší mne, že můžu s čistým svědomím v noci klidně spát.
Co byste poradil těm, kteří nechtějí zbankrotovat, či těm, kdo chtějí teprve rozjet vlastní podnikání?
Na to říkám, že podnikání dnes svazuje tolik omezení a byrokracie, že začít podnikat je vlastně nerozum. Takže pokud nejste opravdu odhodlaní, tak do toho nechoďte, to je moje rada.
* V čem vidí budoucnost pro farmacii a medicínu?
* Zasáhla jeho firmu finanční krize?
* Čím vysvětluje úspěch izraelských firem v medicíně?
CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 18. KVĚTNA 2015.
