Elita v Praze
Jak vyhrát miliony a zhubnout

Téměř po dva týdny se ozýval pražským Hiltonem specifický chrastivý zvuk žetonů. Sešla se tam pokerová elita. Na pražské zastávce série European Poker Tour se hrálo skoro o půl miliardy korun.

Jakubovi Šlemrovi stačilo zhubnout dvacet kilogramů. A přestat kouřit. Díky tomu se obohatil o miliony. Český pokerový profesionál uzavřel sázku s jiným top hráčem Petrem Jelínkem - pokud shodí zmíněných dvacet kilo a definitivně típne cigaretu, Jelínek mu za odměnu zaplatí vstup do Main Eventu (hlavního turnaje) turnaje European Poker Tour v Praze, tedy celkem 5500 eur (přes 150 tisíc korun). Pro normálního člověka astronomické peníze, pro úspěšné profesionální hráče pokeru v podstatě drobné. A prostředek podobných legračních sázek.

Vyhublý Šlemr se pak v obřím šestidenním turnaji umístil na skvělém devátém místě z 1107 hráčů. Byl nejlepším Čechem. A vyhrál přes 72 tisíc eur, tedy skoro dva miliony korun. Krásný výsledek za šestidenní šichtu u stolu, čistší plíce a menší břicho.

Vstup? I přes milion korun

Sérii European Poker Tour (EPT) pořádá on-line herna Pokerstars, světově nejnavštěvovanější stránka, kde se dá hrát poker. Podle počtu účastníků je Praha hned po Barceloně druhým největším turnajem. "Do Prahy přijelo přes 2500 hráčů, celkově jsme jim na výhrách v turnajích vyplatili 18 milionů eur (téměř půl miliardy korun, pozn. red.)," řekl TÝDNU Rakušan Edgar Stuchly, prezident celého pokerového cirkusu EPT.

V hlavním turnaji, Main Eventu EPT, bylo v banku přes pět milionů eur, tedy 138 milionů korun. Vítěz, Američan Stephen Graner, si ukousl nejvyšší část, bral 969 tisíc eur, skoro 27 milionů korun. Podotkněme - nezdaněných. V Česku kasinové výhry dani nepodléhají; speciální daně odvádějí kasina.

Jak řekl Stuchly, na pražském EPT se hrálo samozřejmě mnohem více turnajů než jen Main Event, který se svým vstupným 150 tisíc korun nebyl ani zdaleka nejdražším ze všech. "Ten je tamhle," ukazuje Stuchly k několika stolům, kde sedí většinou mladí kluci. Mají kapuce, brýle. Tváří se tak, jak se při pokeru tvářit má - zle a nepřístupně. Nehnou brvou. "Tady se hraje takzvaný Super High Roller, vstup do něj je 50 tisíc eur," říká Stuchly. Ještě jednou - 50 tisíc eur, tedy 1,4 milionu korun, jen abyste si mohli zahrát. Pro tyhle kluky ale nic výjimečného. Nervy? Kdepak. Hypnotizují se, koukají si do očí (nebo brýlí), snaží se něco vyčíst, ale většinou nevyčtou nic. Poker face.

Stuchly popisuje tuhle sortu lidí, kteří se nebojí dát do hry nesmyslné peníze: "To jsou kluci, kteří na internetu i na živých turnajích vyhrávají miliony dolarů. Nezajímá je nic jiného než takovéto obří turnaje."

Exkluzivního Super High Rolleru se zúčastnilo celkem 42 hráčů. Vyhrál Rus Leonid Markin a na svůj účet si připsal 771 tisíc eur. Turnaj trval dva dny. Dobrá brigáda.

Ani ten nejmenší pražský turnaj rozhodně nebyl za pakatel - vstup 200 eur. Navíc to většina profíků hraje ve chvíli, kdy se nudí a touží po zkrácení času, nebo už je moc opilá na dražší turnaje, takže tam na kvalitní hru moc nenarazíte. Jde především o bezhlavou šílenost, kdy všichni hrají všechno, takové "malé" peníze jim mohou být ukradené. Jak říká Gus Hansen, jeden z nejlepších hráčů na světě: Alkohol je největší nepřítel pokeru, protože se cítíte nesmrtelní.

"Pokeroví hráči z celého světa každopádně předvánoční Prahu milují," poznamenává Stuchly. "A protože pokeroví hráči milují také noční život a utrácení, vypočítali jsme, že dohromady tady utratí asi pět milionů eur, takže pro Prahu je to velký byznys."
Velký byznys je to i pro Pokerstars. Turnaj má rozpočet v řádech desítek milionů korun. A je ziskový. "Jsme v černých číslech, i když je pro nás pořád hlavní marketingový výstup ze série EPT," říká Stuchly.

Majlant na stole

Samostatnou kapitolou jsou tzv. cash games, po česku "kešky". Zatímco v turnajích typu Main Event nebo Super High Roller hráč vloží předem určený obnos a hraje se klasickým vyřazovacím turnajovým stylem, kdy určité procento hráčů bere peníze vzrůstající podle umístění, v cash games se hraje přímo o hotovost. Přijdete, rozměníte si určitý obnos na žetony, které pak vyjadřují přesné peněžní hodnoty. A hrajete. Od stolu můžete kdykoli odejít a peníze si nechat. Pokud nějaké máte.

Když procházím kolem známého profesionála Jasona Merciera, má zrovna ve hře asi 1,5 milionu korun. Vedle sedící mladíček, asi dvacetiletý, se na Merciera podívá, sjede ho pohledem. Chvilku jen nehnutě sedí při analýze vlastních karet. A dodá: "Dorovnávám." Na stole leží tři miliony korun. V jediné hře spláchnuté za pár minut. Mercier ukazuje esa, mladíček krále, na stůl přijde ještě jedno eso, Mercier hrabe žetony k sobě. A jede dále. Mladíček jen pokrčí rameny a rozmění si další zhruba tři čtvrtě milionu.

Zlaté ukliknutí

U dalšího stolu sedí legenda - Chris Moneymaker. Už příjmení naznačuje, že poker prostě musí umět. Opravdu nejde o přezdívku. Chrisovi předci byli Němci, kteří si v Americe otevřeli manufakturu na zlaté a stříbrné mince. A protože německé příjmení "Nurmacher" jim přišlo příliš suché, přejmenovali se na Moneymaker. Kvůli marketingu.

Chris rodinnou tradici dávno nedodržuje. "Mince" vyrábí pomocí pokerových žetonů. Přitom byl obyčejný člověk. Netušil, že by se mohl pokerem živit. Jenže pak přišlo něco, co změnilo nejen jeho život, ale celý pokerový svět.

Psal se rok 2003, Chris chodil do práce, neměl moc peněz, jezdil starou kraksnou a po večerech hrál on-line poker. "Maximálně za pár desítek dolarů," říká TÝDNU, když sedíme ve foyer Hiltonu a Moneymaker má zrovna pauzu od hry.

"Tenkrát jsem se omylem uklikl a zaregistroval do jedné kvalifi kace za 40 dolarů. Kvalifi kace na Main Event WSOP, největšího turnaje na světě v Las Vegas, který má vstup 10 tisíc dolarů," popisuje. "A tu kvalifikaci jsem vyhrál."

A tak letěl Moneymaker do Las Vegas. Peníze si půjčil od otce a bratra, na letenku a ubytování totiž neměl. Jenže na stolech řádil. Celý turnaj senzačně vyhrál, tenkrát v přepočtu téměř 70 milionů korun! Mimochodem, na Main Event WSOP, to je týž turnaj, kde v roce 2011 zazářil v legendární flanelové košili i český profík Martin Staszko - skončil druhý a vyhrál 98 milionů korun.

Moneymaker byl najednou boháč. Ze čtyřiceti omylem investovaných dolarů multimilionářem! "Jako první jsem si koupil samozřejmě auto. Porsche. Málem jsem si zlomil vaz, když jsem poprvé šlápl na plyn. Ta akcelerace mě šokovala," směje se.

Jeho neuvěřitelné kvalifikační cestě do Las Vegas a následné výhře se říká "Moneymaker efekt". Vítězství spustilo lavinu zájmu veřejnosti o poker, protože turnaj je v Americe ohromně sledován - a najednou v něm obyčejný chlap vytočil neobyčejné prachy. Žádný profík! "Když jsem to dokázal já, proč by nemohli ostatní. Stačí jen dobře hrát, pracovat na své hře, dobře se rozhodovat a být trpělivý," říká Moneymaker. A tak Main Event WSOP zaznamenal další rok gigantický nárůst hráčů. Zatímco za Moneymakera ho hrálo 839 lidí, o rok později to bylo už 2576 hráčů. V roce 2006 téměř devět tisíc! I ostatní si to chtěli zkusit. Sice za deset tisíc dolarů, ale ta výhra... Z Moneymakera se stala legenda. Díky němu poker, původně hra pro uzavřenou společnost pánů s doutníky, pronikl mezi "obyčejné" lidi. Stavidla se otevřela. "Dnes je hra úplně jiná, než byla tenkrát," říká Moneymaker. "Poker je ohromně agresivní, mladí kluci, kteří to hrají každý den hodiny na internetu, přinesli úplně nový rozměr. Věci v sázení, které dříve byly téměř ilegální, jsou nyní absolutně normální. Hra je ohromně variabilní a pestrá," analyzuje. "Dříve se hrály karty A-J a lepší, dneska vám to tam mladý Švéd pošle se sedmičkou a osmičkou mimo barvu a tváří se, že to je úplně normální," říká a po očku sleduje, co se děje kolem.

Kousek od nás zrovna dělá rozhovor pro televizi světoznámý francouzský on-line hráč Elky Grospellier, který na internetu vyhrál desítky milionů dolarů. Hraje i na padesáti stolech (!) najednou a je profi tabilní. V Česku se mu ale, už tradičně, při živé hře nedařilo.

Hazard? Ale ne

Paradoxně zrovna v době, kdy se v Praze konala největší pokerová akce roku, určil Ústavní soud České republiky roli této hry - konstatoval, že poker je hazard, nikoli dovednost. Rozhoduje prý štěstí, náhoda, ne um. Jako u rulety či forbesu. Což je nesmysl. Vše krásně symbolizovala totálně opuštěná místnost s herními automaty v kasinu v Hiltonu. Pokeroví hráči přece nejsou gambleři. "Doporučil bych vašim politikům, aby se sem přišli podívat. Kolik her vůbec skončí tak, že si hráči na konci ukážou karty? Asi tak dvacet procent. Zbylé se uhrají sázkami a zkušenostmi," upozorňuje Moneymaker.

Ještě než Hilton zavře pokerové brány, půjde americká legenda na cash game. Hrát o miliony. "Snad budu v plusu, měl bych být, nejsem žádná ryba," loučí se Moneymaker slangovým výrazem pro slabého hráče.