Voperované mikročipy se šíří mezi lidmi. Pomáhají vracet pohyb po úrazech, nahrazují zrak. Nyní je kromě doktorů začínají využívat i zaměstnavatelé.
Sedm stovek lidí se brzy stane částečnými kyborgy. Přes čipy voperované v ruce získají přístup do budovy, vlastní kanceláře, k tiskárně a kopírce, nebo mávnutím ruky zaplatí za oběd v kantýně. Aspoň tak si to představuje švédský kancelářský komplex Epicenter a nezisková organizace BioNyfiken.
Čerstvě otevřený Epicenter v podstatě nabízí sedmi stovkám potenciálních klientů nahradit klasickou identifikační kartu čipem velkým jako zrnko rýže, který se prostřednictvím injekce vstříkne pod kůži mezi palcem a ukazovákem.
Šéf skupiny BioNyfiken Hannes Sjoblad má ale k používání mikročipů další motivaci. "Chceme technologii porozumět před tím, než budou její používání požadovat vládní úřady a velké korporace, až nám budou nutit čip finančního úřadu, Googlu nebo Facebooku," říká.
S anténou na hlavě
Podobné vylepšování lidského těla s pomocí technologií, neboli transhumanismus, jde ještě dál. Před nedávnem například na Wexnerově zdravotnickém centru univerzity v Ohiu pomohli výzkumníci ochrnutému Ianu Burkhartovi. Díky portu připevněnému k hlavě, který přenášel impulsy z čipu u mozku do speciálního rukávu s elektrodami na předloktí, se stal prvním člověkem, který s pomocí technologií rozpohyboval nehybnou ruku.
Ještě zvláštnějším příkladem je britský umělec Neil Harbisson, který kvůli vrozené vadě viděl jen ve stupních šedi. Se studenty kybernetiky vyvinul speciální anténu, kterou má připevněnou k lebce. Díky ní a voperovanému čipu barvy slyší. Jako píseň slyší i barvy okolí, jídla i lidí. V roce 2004 vyhrál souboj s britskými úřady a svou anténu má i na fotografii v pase. Na přednáškách a výstavách převádí zvuk do obrazů a naopak.
"Dříve jsem se oblékal, aby to dobře vypadalo. Teď se oblékám tak, aby to dobře znělo. Dnes jsem oblečený v C dur," říká na jednom z vystoupení, kde představuje i své umění.
Všude kolem nás
Podobné čipy, jaké používá švédské centrum Epicenter, jsou prakticky všude kolem nás. Jen během loňského se poptávaly tři miliardy těchto zařízení do maloobchodů, kde hlídají oblečení a další zboží. V průkazech hromadné dopravy se jich mělo požadovat 700 milionů a 425 milionů se mělo rozšířit mezi zvířata na farmách a v domácnostech.
A to jde pořád jen o RFID čipy, které v podstatě slouží jen pro uložení identifikačního kódu. Vedle toho existují i NFC čipy, které umožňují širší využití včetně ukládání a přenosu dat, nebo biočipy používané především jako "minilaboratoře" v medicínském výzkumu.
Mikročip si může na internetu koupit kdokoli třeba přes web společnosti Dangerous Things. Na jejích stránkách je balíček s programovatelným čipem i stříkačkou připravenou pro "voperování" zařízení pod kůži k mání za necelých sto dolarů.
O jeho zboží má zájem rozrůstající se skupina bio-hackerů. Někteří z nich, jako herní vývojářka Zoe Quinnová, si je do ruky instalují sami, jak ukazují její videa na YouTube. Další ze zákazníků David Orban, šéf firmy Dotsub, svůj čip používá jako úschovnu hesla pro svou virtuální peněženku na měnu Bitcoin. 
* Jak velký je trh s RFID čipy?
* Které aplikace se pro použití čipů vyvíjejí?
* Kdo jsou další transhumanisté?
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 9. února.
