Islandská ekonomika se pomalu vzpamatovává po totálním bankovním kolapsu v roce 2008. Hodnota islandské koruny se zřítila a dnes se neobchoduje na žádných světových trzích. Politici se proto snaží korunu navázat na nějakou "silnou" měnu. V úvahu přichází euro, to by ovšem předpokládalo vstup Islandu do Evropské unie. Rýsuje se však i nečekaný favorit občanů...
V průzkumu Capacent Gallup se pro vstup do EU vyslovilo pouze 26,3 procenta občanů Islandu, proti jich pak bylo 56,2 procenta. Průzkum naopak ukázal vzrůstající podporu pro navázání měny na dolar. Ovšem nikoliv ten americký, nýbrž kanadský.
Islandská premiérka Johanna Sigurdardottirová prohlásila, že Island vstoupí do Evropské unie a zvolí euro, nebo se zbaví své islandské koruny a přijme jinou měnu, jelikož "situace nemůže zůstat nezměněna". "Je na výběr mezi tím, opustit suverenitu islandské monetární politiky přijetím měny jiné země, nebo se stát členem EU," prohlásila Sigurdardottirová ve svém projevu v Reykjavíku.
Kanadský deník Globe & Mail napsal, že existuje několik ekonomických důvodů, proč by měl Islandu dolar vyhovovat. Nabízí stabilní a likvidní měnu, která přibližně sleduje vývoj světových cen komodit a odpovídá vlastní ekonomice Islandu, založené na vývozu ryb, hliníku a energie.
S tím souhlasí i nejvýznamnější islandský think tank, podle nějž vnímá průměrný Islanďan Kanadu jako mladší verzi USA. Navíc má více nerostného bohatství než USA, více půdy i vody a hlavně se zajímá o oblast Severního ledového oceánu.
Kanadský velvyslanec na Islandu prohlásil, že jeho země je připravená začít se věnovat otázkám spojeným s navázáním měny na kanadský dolar.
Island zahájil rozhovory o vstupu do Evropské unie v červenci roku 2010, o přistoupení k unii se bude pravděpodobně hlasovat začátkem příštího roku. Z 35 kapitol, jejichž splnění je nutné pro přijetí do EU, jich Island otevřel jedenáct a osm splnil.
Islandská ekonomika představuje pouze asi 0,02 procent světové ekonomiky. Do budoucna se spoléhá hlavně na turistiku a energetický sektor, do nějž v uplynulých letech investovala.
Do roku 2008 zdravá ekonomika zažívala po totálním zhroucení bankovního sektoru časy, na něž nebyli obyvatelé zvyklí. Šok, který finanční krize vyvolala, vedl i ke změně ústavy. Islanďané se proto po finančním kolapsu rozhodují mimořádně obezřetně. V Evropě i Spojených státech amerických vidí jen narůstající dluhy, rozpočtové schodky a nekonečné tištění dalších peněz. Občané dali v průzkumu najevo, že nechtějí být součástí ani jednoho a volili by z toho důvodu dolar kanadský.
