Na konci roku skončí platnost ekonomických sankcí uvalených na Írán. Země, která se zvolna zbavuje dědictví islámského fanatismu, si nahlas říká o místo na světové ekonomické mapě.
Ze země donedávna považované za riziko pro globální bezpečnost se pod víceméně liberální vládou prezidenta Hasana Rúháního stává magnet pro investory. Podle červencové dohody se šesti světovými mocnostmi včetně Spojených států se Írán zbaví většiny svého jaderného programu a OSN, Evropská unie i Spojené státy zboří "zeď postavenou ze sankcí", která za poslední léta okolo předoasijské země vyrostla.
Jakmile ekonomická zeď padne, otevře se íránská ekonomika světu. Mezi zájemce o spolupráci najdeme někdejšího nesmiřitelného nepřítele Spojené státy, je tu Rusko, které si na vliv v Íránu brousí zuby víceméně od začátku osmnáctého století, kdy car Petr Veliký přinutil mužiky, aby mu ze zaostalého státu vybudovali velmoc. A zálusk má i Česko.
Čiňme se, dokud je čas
Česká, respektive československá historie obchodních kontaktů s Íránem má dlouhou historii, v nadcházející pranici o tamní trh nicméně nelze spoléhat na to, že sentimentální vzpomínky budou mít velkou váhu.
Už na začátku září se do země vydali zástupci celkem devětapadesáti domácích firem, aby v Teheránu předjednali vstup do vyhladovělé ekonomiky osmdesátimilionového státu.
"Hospodářská komora ČR nenechala vývoj náhodě a už s prvními známkami budoucí normalizace vztahů vypravila v roce 2015 podnikatelskou misi," shrnuje ředitel zahraničního odboru Hospodářské komory Jiří Hansl. "Partnerství s íránskými firmami je totiž nutné budovat dlouhodobě. V okamžiku uvolnění sankcí už bude pozdě."
To si nejspíše uvědomují i v agentuře CzechTrade, která na začátek roku 2016 plánuje otevření kanceláře v Teheránu. "Chceme českým exportérům pomoci nabídnout asistenci při vstupu na nový a perspektivní trh. Zahraniční kancelář se bude soustřeďovat na vyhledávání nových partnerů a poptávek pro české firmy," říká Radomil Doležal, generální ředitel CzechTrade. Agentura se hodlá primárně zaměřit na obory s vysokým potenciálem, mezi které patří stavebnictví, zemědělství, strojírenství a energetika.
Ropa, plyn, kovy
Írán na dlouhá léta uvrhla do izolace vláda fanatiků okolo ajatolláha Chomejního a později agresivní rétorika prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda. Ačkoli současný íránský prezident Hasan Rúhání je mnohem otevřenější dohodám se Západem, doma stále musí bojovat se zarputilou opozicí. Především jde o mocenské skupiny, kterým nepřátelský vztah se Spojenými státy vyhovuje - zejména z ekonomického hlediska. Gary Sick, expert na Írán z Columbia University, nedávno poznamenal, že íránským Revolučním gardám "se daří udržovat nepřátelské vztahy s USA a obrovsky tak těžit ze sankcí, které jim umožní kontrolovat pašování".
Nebýt sankcí a Revolučních gard, otevírala by se před Íránem zářná budoucnost. Země je pátým největším producentem ropy v rámci organizace OPEC - v říjnu těžila 2,7 milionů barelů denně. Jen co se ložisek ropy a zemního plynu týče, má země více než tři tisíce aktivních vrtů, které jsou převážně v soukromých rukou. V odvětví jsou však stále používány technologie z období před 15 až 20 lety. "Mohli bychom používat nové technologie. Rozvoj projektů v odvětví těžby ropy, zemního plynu a jiných surovin nyní závisí na bankách a pojišťovnách, sankce ale všechno oddálily," soudí náměstek íránského ministra průmyslu, těžby a obchodu Mojtaba Khosrowtaj.
Na prvním místě je Írán dokonce v těžbě železné rudy, manganu, olova, mědi, ale také sádrovce. Poslední průzkumy ukázaly, že disponuje až 37 miliardami tun nerostných surovin v celkové hodnotě až 700 miliard dolarů.
Spojenec pro Ameriku?
Dosavadní spojenectví USA se Saúdskou Arábií se stále častěji stává terčem kritiky a objevují se úvahy, že by Saúdy mohl nahradit právě Írán. Íránci jsou podle analýzy zveřejněné vlivným časopisem Foreign Policy vzdělanější než lidé v Saúdské Arábii, ale paradoxně mnohem proameričtější. Oteplení vztahů mezi Íránem a Spojenými státy může také napomoci k demokratickým nebo pozitivně společenským procesům v Íránu. Pravděpodobné je oslabení politického vlivu náboženských duchovních v čele s Alím Chameneím.
Kromě příchodu zahraničních firem a zvýšení životní úrovně je také šance na vylepšení pohledu Íránců na Západ a Spojené státy (platí to i opačně), kteří se stanou více imunní vůči nepřátelské rétorice mocenských skupin - například zmíněných duchovních nebo mocných íránských Revolučních gard.
Je otázka, co by na tání v americko-íránských vztazích říkali v Moskvě. I ta má totiž v zemi svoje zájmy. Rusko se snaží proniknout na nové trhy poté, kdy bylo samo zasaženo sankcemi uvalenými kvůli ukrajinské krizi.
Rusko své zájmy hlasitě připomnělo již na začátku letošního dubna, kdy byla uzavřena předběžná prozatímní dohoda Íránu a světových velmocí o omezení íránského jaderného programu. Rusko si ji vysvětlilo po svém a ústy šéfa diplomacie Sergeje Lavrova sdělilo, že "v dané době nezbytnost takového zbrojního embarga zcela odpadla". Tisková služba Kremlu následně oznámila, že prezident Putin podepsal výnos rušící zákaz dodávek raketových střel S-300.
Nejde ale jen a pouze o zbraně. Odhodlání Moskvy nalézt nové trhy pro své zboží demonstruje započaté vyjednávání ruských a íránských společností o barterových obchodech. Jejich detailní rozsah zatím není znám, spekuluje se ale o dodávkách ruské pšenice, různých zařízení, stavebních materiálů a jiných produktů výměnou za ropu.
Předpokládaná dohoda by mohla dosáhnout hodnoty až 20 miliard dolarů a měla by zahrnovat i dodávku až půl milionu barelů íránské ropy denně. Když prezident Rúhání nedávno prohlásil, že by jeho země mohla v citlivém regionu hrát tutéž roli, jakou zastává Německo v Evropě, komentátoři si mysleli, že přehání. Jak se nakonec ukazuje, potenciál Írán má. Otázkou zůstává, nakolik se dokáže vyrovnat s vnitřním i vnějším tlakem a nakolik ho dokáže bez otřesů vstřebat. Pětatřicet let po vítězství vousatých fanatiků ajatolláha Chomejního by si země zasloužila trochu lepší časy.
