Již před třiceti lety se v investičním bankovnictví platilo lépe než ve většině ostatních povolání. "Ale ne o moc lépe. Stejně každý věděl, že bankovnictví je nuda," píše ve svém sloupku v New York Times nobelista Paul Krugman.
V následujících letech se podle Krugmana o nudě rozhodně nedá hovořit. Finanční trh bujel a platové ohodnocení v sektoru letělo vzhůru. Žili jsme v iluzi, že náš finanční průmysl je klíčem k prosperitě. Namísto toho se z něj vyklubalo monstrum požírající světovou ekonomiku, hodnotí ekonom.
Krugman rozvádí teorii svých kolegů Philippona a Reshefa, podle nichž si americké bankovnictví v minulém století prošlo třemi hlavními etapami.
Před rokem 1930 bylo vzrušujícím průmyslem, který dával prostor vzniku obrovských finančních říší (ačkoli někdy založených na podvodu). Přestřelování finančního sektoru vyústilo v rychlý nárůst dluhů: poměr dluhu domácností k celkovému HDP se v období mezi druhou světovou válkou a rokem 1929 téměř zdvojnásobil.
Lesk a bída bank
Bankéři byli v průměru placeni nesrovnatelně více než jejich kolegové z jiných odvětví. Nicméně finančnictví ztratilo svůj lesk během Velké hospodářské deprese 30. let, kdy bankovní systém naprosto selhal.
Nastal čas silné regulace. Bankovnictví ztratilo svou barevnost a výnosnost. Částečně v důsledku většího konzervatismu bankéřů, kteří se báli půjčovat. Zadluženost domácností se dostala hluboko pod úroveň předešlých let.
"Zvláštní že tato éra ´bankovní nudy´ byla také pro většinu Američanů dobou velkolepého hospodářského růstu," dodává ekonom.
V 80. letech přišlo vystřídaní politických křídel a mnoho bankovních regulací bylo odstraněno. Zadlužení opět rostlo a časem dosáhlo úrovně první "vzrušující" éry. Zhruba v polovině desetiletí byla třetina všech korporátních zisků produkována právě finančním sektorem. Bankéři si opět přišli na slušné jmění. A ekonomové se radovali. "Jen několik málo lidí varovalo, že přesycený finanční systém může špatně skončit."
ČTĚTE TAKÉ: Krugman: Americká ekonomika je jako Madoffův podvod
A stalo se. Velká část zdánlivého úspěchu bank se ukázala být velkou iluzí. Tím hůře, že kolaps finančních domů s sebou dolů stáhl i zbytek ekonomiky, včetně světového obchodu a průmyslu, jež nyní ztrácejí rychleji než během recese v 30. letech.
Globální katastrofa na finančních trzích si vyžádala silnou vlnu regulací.
"Politici stále spíše koumají, jakým způsobem přeskupovat políčka v hitparádě kontrolních orgánů. Zdaleka ještě nejsou připraveni udělat to, co je opravdu třeba - učinit bankovnictví opět nudným," myslí si Krugman.
Jedním z problémů je, že nudné bankovnictví by znamenalo chudší bankéře, kteří mají stále ještě mnoho dobrých přátel na vysokých postech. "Svou roli hraje také ideologie: Navzdory všemu, co se stalo, si většina lidí stále přepych spojený s finančnictvím dává příliš těsně do souvislosti s růstem hospodářství," uzavírá.
Foto: Jim Young
