Církevní restituce
Advokát: Stát by se měl církvím bránit

Žaloby církví o soukromý, obecní či krajský majetek jsou v rozporu se smlouvou uzavřenou se státem o majetkovém vyrovnání. "Současná vláda jako druhá smluvní strana by se měla touto skutečností zabývat," říká v rozhovoru pro TÝDEN Petr Šťovíček, bývalý šéf Pozemkového fondu a v současnosti advokát, který ve sporech s církvemi zastupuje kraje.

Církevní restituce se chýlí ke konci, církve žalují i soukromé osoby, obce nebo kraje. Nedostanou tak nakonec majetek ve větší hodnotě než 75 miliard korun?

Nikde jsem se nedozvěděl, jakým konkrétním způsobem se vlastně dospělo k výpočtu této částky, respektive z jakého soupisu majetku se při tomto ocenění vycházelo. Konkrétně na Pozemkovém fondu, kde jsem působil,  žádný takový soupis půdy "k vydání" nikdy nebyl, i když se o něm mluvilo. Rozhodně jsem názoru, že se nepočítalo s vydáváním majetku krajů nebo obcí, v době vzniku zákona se zjevně ohodnotil pouze státní majetek, který byl potenciálně k vydání. Celková hodnota vydaného proto může být vyšší. Je rovněž otázkou, zda autoři zákona do sumy 75 miliard započítali i hodnotu vydaných významných památek jako zámku v Kroměříži, Zelené hory, Sázavského kláštera nebo Rubensových obrazů či Vyšebrodského oltáře. Jejich cena musí být astronomická, respektive penězi vůbec neocenitelná.

Takže se nepočítalo, že by církve mohly požadovat majetek soukromé osoby či například památek z Národní galerie?

Zdálo se mi, že instituce jako Národní památkový ústav nebo Národní galerie byly poměrně zaskočeny z žádostí o vydání například kroměřížského zámku nebo Rubensových obrazů, ale možná se jednalo pouze o můj osobní dojem. Zákon měl být především zaměřený na zemědělský majetek - ono známé louky, pole, lesy. Rozhodně nepočítal s tím, že se budou vydávat majetky krajů, obcí nebo soukromých osob, které tyto osoby nabyly zcela po právu, konkrétně například kraje ze zákona přechodu majetku České republiky na kraje.

Je to mezera v zákoně, nebo to do něj bylo "propašováno" při jeho psaní?

V zákoně je zvláštní ustanovení o vydávání majetku, který sloužil k pastoračním, duchovním a podobným účelům nebo také jako obydlí duchovních. Nevím, zda přitom zákonodárce předvídal, že by například němečtí rytíři mohli znovu požádat o hrad Bouzov s tím, že sloužil jako obydlí pro členy jejich řádu.

V poslední době maltézští rytíři získali rozsáhlé majetky v pražské Březiněvsi, Národní galerie musí katolíkům vydat obraz Madona z Veveří. Napomohl tomu třeba fakt, že ministerstva kultury a zemědělství řídí lidovci, takže jsou úřady vstřícnější, přestože ČSSD jako vítěz voleb byla ostře proti vracení majetku?

Pokud vím, tak získání resortu zemědělství byla pro KDU-ČSL priorita, zda to bylo i z těchto důvodů, nemohu spekulovat. Nicméně vydávání majetku provádějí zejména Státní pozemkový úřad, přímo řízen ministrem zemědělství, a Lesy ČR, kde je vliv ministerstva zemědělství velmi významný. Vydávací proces se řídí zákonem, který je však v řadě případů nejednoznačný a může připouštět dvojí výklad. Bylo by tak namístě sporné věci ponechat rozhodnutí soudu, který je oproti úřadu zcela nezávislým a nestranným orgánem, a předejít podobným spekulacím. (Ministr zemědělství Marian Jurečka církevní restituce odmítá komentovat s tím, že se nechce vystavit podezření, že jako lidovecký politik církvím pomáhá - pozn. red.)

Změnilo se něco na Pozemkovém úřadu, když nastoupil ministr zemědělství Marian Jurečka?

Pod panem ministrem jsem působil pouze krátce, nemohu to objektivně posoudit. Po jeho nástupu jsem však pochopil, že vydávání církevního majetku bude jednou z jeho hlavních priorit. Vzpomínám si, že mi jednou tlumočil stížnost zástupců katolické církve na průtahy při vydávání a byrokratický přistup úřadu. Jednalo se přitom o konkrétní věc, kterou jsme již dávno předtím vyřešili při odborných jednáních zástupců úřadu a církve katolické. Jejich stížnost přes pana ministra mi tak nepřišla ani korektní, ani tento způsob zcela standardní.

Šlo po volbách restituce nějak zvrátit? Vznikla dokonce vládní komise, co vlastně dělá?

Po rozhodnutí Ústavního soudu o zamítnutí stížnosti proti zákonu o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi těžko, ani volby na této situaci nic změnit nemohly. Zákon a k tomu uzavřená smlouva je právně obtížně napadnutelný institut, ledaže jedna ze stran smlouvu porušuje. V každé ze smluv o vypořádání je věta, že "... uzavřením této smlouvy jsou veškeré nároky církve za původní majetek... vypořádány, a to včetně nároků, které nejsou ke dni uzavření této smlouvy známy", a za to přece církve dostávají významnou paušální náhradu. Lidově řečeno, toto vypořádání znamená "co jsme si, to jsme si, tady je finanční náhrada a už žádné spory ani další požadavky".

Pokud církev po uzavření takové smlouvy podá nové žaloby a vymáhá další majetek zejména na krajích, obcích nebo soukromých osobách, přičemž souběžně dostává od státu splátky finanční kompenzace, mohlo by to být posouzeno jako porušení uzavřeného vyrovnání, a tedy i celé smlouvy. Současná vláda jako druhá smluvní strana by se měla touto skutečností zabývat. Za velké mediální pozornosti vznikla po volbách vládní komise, její výstupy jsou nulové. V současné době funguje monitorovací vládní výbor při Úřadu vlády. Pokud osobně vím, tak například Asociace krajů ČR stav restitucí aktivně sleduje a vyhodnocuje, působí i v rámci tohoto monitorovacího výboru a připravuje z této oblasti odborné podklady pro pana premiéra.

Více se o církevních restitucích a případech, kdy církevní organizace požadují majetek, který nebyl blokovaný pro církevní restituce nebo je v soukromém vlastnictví, dočtete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které je právě v prodeji.