Podnikatel, bývalý agent StB Pavel Minařík, který proslul přípravou atentátu na Rádio Svobodná Evropa, má ve hře ústavní stížnost. Pokud by Ústavní soud jeho stížnosti vyhověl a zrušil odsuzující rozsudky, tak by se i na něj vztahovala Klausova poslední amnestie. Minařík, nyní odsouzený za pojišťovací podvod ke čtyřletému vězení, by tak spadl do kategorie amnestovaných, jejichž stíhání se vleče déle než osm let. Vyplývá to z informací, které má on-line deník TÝDEN.CZ k dispozici.
"Klienta amnestie minula jen o necelé dva měsíce," upozornil jeho právní zástupce. Minaříkův podmíněný trest v délce šesti let nabyl právní moci v listopadu, a to po více než desetiletém trestním stíhání.
Se stížností se Minaříkova obhajoba na Ústavní soud obrátila ještě před Klausovou poměrně rozsáhlou a tolik kritizovanou amnestií. "Stížnost jsme dostali v prosinci. Kdy bude vyřízena, nelze odhadnout," sdělila on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí soudu Jana Pelcová. Pokud by ústavní soudci věc znovu otevřeli, vztahovala by se na ní amnestie v bodě, v němž hlava státu udělila pardon osobám, od jejichž obvinění k 1. lednu 2013 uplynulo minimálně osm let.
Ve stížnosti Minaříkova obhajoba argumentuje zejména nejednotností verdiktů Nejvyššího soudu. Ten nejprve rozhodl o doplnění dokazování a ve svém dalším verdiktu tuto okolnost údajně pominul. "Nejvyšší soud je vázán svým rozhodnutím. Měl věc předložit plénu, aby případ posoudilo," míní Minaříkův advokát. Právník nechce spekulovat o otázce, jak celou kauzu zhodnotí Ústavní soud.
Obchody s kolegy z KGB
Sedmašedesátiletý Pavel Minařík jako agent komunistické Státní bezpečnosti za hluboké totality plánoval atentát na Rádio Svobodná Evropa, za což nebyl nikdy odsouzen. Po roce 1989 se pustil do obchodů s dvěma někdejšími kolegy ze sovětské tajné služby KGB.
V roce 1996 měla jeho firma Mink dodat ukrajinské společnosti Invest Commercional Consulting přes 900 tisíc metrů skleněných optických vláken. Při podpisu pojistné smlouvy Minařík podle obžaloby uvedl, že cena zboží je 41 milionů korun. Ve skutečnosti, respektive podle znaleckých posudků se však cena vláken pohybovala kolem dvou milionů korun. Když náklad skončil v plamenech, dostal bývalý agent od pojišťovny 6,5 milionu korun.
Řidič, který zajímavý artikl vezl, původně vypověděl, že dostal u města Chust smyk na olejové skvrně, havaroval a vozidlo i s nákladem shořelo. Případ byl proto v roce 1997 odložen.
Jenže po pěti letech řidič změnil výpověď. Tvrdil, že jej zastavili Minaříkovi přátelé, vyhodili ho z auta, stroj zapálili a vyhrůžkami jej přinutili, aby hovořil o nehodě. Vedlo to k obnově vyšetřování.
Po odsuzujícím verdiktu, který potvrdila i odvolací instance, tedy Vrchní soud v Olomouci, si Minařík podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Tvrdil, že se u obecných soudů marně snažil o doplnění dokazování a poukazoval na opakované změny výpovědi klíčového svědky. Podle názoru jeho právního zástupce soudy porušily práva obžalovaného na obhajobu a také princip presumpce neviny.
