Třicetiletý Egypťan Mahmoud Refat provozuje rychlé občerstvení s kebabem v malém slezském městečku Hlučín. "Chcete i ovčí sýr?" zeptá se krásnou češtinou. Přesto chce republiku opustit i s českou manželkou, zklamalo ho totiž chování našinců.
Ve Francii je to dávno samozřejmost. I v odlehlých městečkách někde v Bretagni provozují stánky s rychlým občerstvením nebo večerky úslužní Alžířané, Marokánci, Egypťané a další obchodníci arabského původu. Na východě Česka tuhle roli dosud zastávala výhradně vietnamská komunita, ale nyní i v Moravskoslezském kraji přibývá prodejců z Blízkého východu a z arabské diaspory, přičemž úspěšně pronikají i do malých sídel.
Češku potkal v Hurghadě
Egypťana Mahmouda Refata prý do slezského Hlučína nepřivedly ekonomické důvody, nýbrž láska. "Manželka je Češka, poznal jsem ji v egyptském letovisku Hurghada, kde jsem pracoval a ona tam přijela na dovolenou," prozrazuje v malém bistru, které si se svým českým švagrem otevřel na pěší zóně. S manželkou už vychovávají malé dítě a Refat živí rodinu právě nočním občerstvením, v němž nabízí vyhlášený kebab. "Hlavně o víkendech jsou tržby pěkné," chválí zákazníky v roli obchodníka. V roli otce a vyznavače islámu však má k české povaze mnohem hlubší výhrady.
Praktikující muslim a abstinent Mahmoud Refat je totiž každý večer konfrontován s hordami místních opilců, které se k němu přicházejí nasytit ze všech hlučínských hospod, místní diskotéky i z nočních nonstopů. "Lidé jsou tu strašně sprostí," zjistil egyptský živnostník, a to krámek provozuje teprve tři měsíce. "Nejsou sprostí na mě, rasismus tu žádný nevidím," dovysvětlí raději. Vadí mu ale, jak se našinci chovají sami k sobě. "Nadává se tady veřejně i ženám. Rodiče jsou na sebe vulgární i před dětmi," stěžuje si. "A takové chování jsem doma v Egyptě nezažil," dodá středoškolsky vzdělaný počítačový technolog, rodák z půlmilionového egyptského města Al-Mansura, kde také maturoval na odborné škole.
Prorok v katolickém městě
Mahmoud Rafat získal pocit, že hlavně mladým lidem v Česku schází dobrá výchova a víra. Hlučín je přitom paradoxně centrem katolicismu na Ostravsku, v neděli se v místním kostele sv. Jana Křtitele slouží čtyři mše svaté a pokaždé je velký barokní kostel nacpán k prasknutí.
Prodejce kebabu oceňuje, že se lidé v Hlučíně k nějakému bohu vůbec hlásí. Chvíli žil ve středočeském Nymburce, tam zejí kostely prázdnotou. "Respektuji každou víru, ať už křesťanskou, nebo židovskou," téměř ekumenicky pronese nad hromádkami zelí, cibule, rajčat a různých omáček. Nemůže ovšem pochopit, že ve slezském maloměstě tolik lidí nevěřících vůbec v žádného boha. "Často přede mnou hrdě prohlašují, že nevěří vůbec v nic. To je přece divné," kroutí hlavou, zatímco vůně grilovaného telecího masa láká do bistra další a další zákazníky.
Návrat mezi Araby
Česko prostě Refatovi nepřirostlo k srdci. Zvláště na Ostravsku, kde nyní žije, se u nočních stánků s občerstvením skutečně odehrávají jen málo kulturní výstupy a zvolání "Banik pičo" patří ještě k těm nejslušnějším výrazům. České národní hulvátství a stejně rozšířený ateismus už proto Mahmouda Refata přiměly k jasnému rozhodnutí: "Chci se vrátit zpátky do Egypta." A co na to česká manželka? "Ta půjde ráda se mnou," věří.
Slezský Hlučín tedy brzy přijde o potenciální katolickou matku s dětmi. "Naše děti určitě povedu k islámu, to je moje povinnost," přesvědčeně prohlašuje vysoký arabský krasavec.
Více si přečtěte v kauze Arabové v Česku v nejnovějším vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 24. února 2014.
