Teroristický útok spáchaný v květnu 1957 bývalými československými rozvědčíky skončil bez potrestání zločinců. Byl namířen na francouzské politiky. Městský soud v Praze definitivně ukončil kauzu zastavením. "Státní zástupce akceptoval rozhodnutí zdejšího soudu, opravný prostředek si nepodal, takže rozhodnutí o zastavení je pravomocné," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Hana Hrnčířová.
Při pumovém útoku, který pod taktovkou někdejší československé Státní bezpečnosti, tedy StB, provedla čtyřčlenná skupina rozvědčíků, zahynula manželka štrasburského prefekta.
Důstojníci StB odeslali 13. května 1957 z pařížské pošty balíček - krabici od doutníků. Byla v ní bomba a adresátem zásilky byl štrasburský prefekt André-Marie Trémeaud. Balíček však rozbalila jeho manželka Henrietta a výbuch ji roztrhal.
Jediným z teroristické čtveřice, který je ještě naživu, je bývalý příslušník 1. správy rozvědky komunistické ČSSR, bezmála devadesátník Stanislav Tomeš. "Znalci vypracovali posudek, z něhož plyne, že zdravotní stav obžalovaného se stále zhoršuje. Je tudíž vyloučeno jeho postavení před soud," konstatovala Hana Hrnčířová. "Obviněný trval na své účasti u hlavního líčení, takže to bylo nerealizovatelné," dodala. Podle znalců není žádná naděje, že by se stav zlepšil.
Společně s Tomešem byl v roce 2006 postaven před soud Milan M., který však v roce 2010 zemřel. Soudkyni tedy nezbylo nic jiného než jeho trestní stíhání zastavit. Další dva útočníci - Robert T. a Ladislav K. - zemřeli již před rokem 2001, kdy komisaři Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) kauzu rozjeli sdělením obvinění z vraždy. Případem se zabývali od roku 1996.
U Městského soudu v Praze se uskutečnilo pouze jedno hlavní líčení. Trestní stíhání Stanislava Tomeše muselo být již v březnu 2007 "přerušeno pro těžkou chorobu", pro kterou nebylo možno v projednávání případu pokračovat.
Soudkyně Hana Hrnčířová odmítla konkretizovat obžalovaného choroby s tím, že není oprávněna poskytovat informace o zdravotním stavu. Totéž učinil i jeho obhájce Michal Pacovský. "Nebudu komentovat jeho zdravotní potíže."
O poznání sdílnější byl advokát ohledně skutku, z něhož byl mandant obžalován. "Byl jsem přesvědčen, že můj klient odsouzen nebude. Byla velká smůla, že v době, kdy to začal ÚDV vyšetřovat, již byli všichni tehdejší příslušníci francouzské rozvědky mrtví. Ti by mohli říci, kdo to skutečně byl. Skutková zjištění i moje mnohahodinové studium v archivech, mimo jiné ministerstva vnitra, nasvědčují tomu, že atentát byl dílem ruské a německé rozvědky. Československá neměla oprávnění ve Francii působit," tvrdí obhájce. "Pracovníci ÚDV se chybně zaměřili na později stíhané osoby. Chtěli za každou cenu něco vyšetřit, tak vzali osoby, které žily," kritizuje práci ÚDV. Dle názoru právníka Pacovského je rozhodnutí soudu zastavit stíhání vzhledem k vážným potížím posledního žijícího obžalovaného jediné možné. "Bylo by nemravné ho v tomto stavu postavit před soud."
I mluvčí ÚDV Jan Srp uvedl, že se "vzhledem k tomu, že se věc táhne tak dlouho, nedalo očekávat nic jiného než zastavení". Tvrzení obhájce o tom, že nestíhali pravé viníky, odmítá. "To je nesmysl. Spolupracovali jsme s Francouzi; kolega tam byl s dozorovým státním zástupce dohledat materiály. Našli je. I v našich archivech bylo dostatek důkazů k tomu, že to provedli pánové, které jsme obvinili," prohlásil.
