Divadelní hry bývalého prezidenta a dramatika Václava Havla zůstaly i po letech zachovány v "kazetovém samizdatu". Havel se bál, že mu hry zničí StB, nahrával je proto na magnetofon a kazety rozdával přátelům. Nyní se znovu objevují. Píše o tom pondělní vydání časopisu TÝDEN.
Václav Havel se ve svém bytě na nábřeží Vltavy usadil ke stolu, zapálil si cigaretu, k ruce si dal sklenku vína a zapnul nahrávání magnetofonu. Ne toho starého nemotorného kotoučového, ale moderního přístroje na magnetofonové kazety. Byl to na svou dobu výkřik moderní techniky, značka Sony, a měl jednu velkou výhodu. Nahrané kazety se daly snadno schovat do kapsy, daly se jednoduše kopírovat, a šířit tak dále mezi lidi. Přesně to se také dělo. Václav Havel na kazety sám namlouval čerstvě dokončené divadelní hry; přesněji řečeno takto "zakonzervoval" dvě - Pokoušení a Asanaci.
"Tady Havel, tady Havel. Přečtu zatím svou poslední hru, kterou jsem napsal v říjnu tohoto roku," pronáší v úvodu četby hry Pokoušení svou typickou dikcí. A z nahrávky je slyšet, že není v tichém, komorním prostředí, ale ve společnosti přátel. Pro ně to byla první možnost slyšet nové Havlovo dílo. Atmosféru dotváří cinkání sklenic, poznámky i smích.
Zdroj audia: Knihovna Václava Havla
"Byl jsem velice nadšen tímto typem divadla, totiž čtením hry autorem hry. Bylo to něco dokonalého, i s tím ráčkováním," popisoval dnes již zemřelý filozof Radim Palouš, jak na něho poslech nahrávky působil.
Poklady ve starých krabicích
Kolik takových kazet je dodnes mezi lidmi, ať již někde na pietním místě, či zapomenutých v zaprášené krabici, nelze odhadnout. Nedávno se ale vzácným objevem pochlubil novinář Mikuláš Kroupa. "Moje teta mi přes svátky přinesla Havlem osobně načtené celé hry Asanace a Pokoušení. Kdysi jí je dal na další šíření můj táta, který je dostal od Václava Havla," popisuje Kroupa, ředitel společnosti Post Bellum a autor rozhlasových Příběhů 20. století, své "druhé Vánoce".
Do rodiny disidenta Daniela Kroupy se kazety dostaly docela jednoduše. "Pokoušení jsem dostal od Ivana Havla, Asanaci přímo od Václava, který chtěl kazety rychle distribuovat," vzpomíná Daniel Kroupa. "Lidé je při různých stěhováních a vyklízeních vyhazovali. Netušili, že mají doma poklad. Nevím o nikom, kdo by ještě podobné kazety měl," doplňuje jeho syn Mikuláš.
Badatele, znalce Havlových her či jeho přátele z disentu ovšem staronové objevy kazet nepřekvapují. Znovuobjevování takových nahrávek je ale těší. "Je to totiž i zajímavý doklad doby. Dnes se vše snadno pošle e-mailem, není problém cokoli zkopírovat a rozmnožit. Tenkrát to ale bylo složité a pro nás byl malý magnetofon s kazetami, které šly strčit do kapsy, jako zázrak a velký pokrok," vzpomíná Anna Freimanová, která v letech 1990-2003 pracovala v Kanceláři prezidenta republiky jako tajemnice Václava Havla pro literární a divadelní agendu.
CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 18. LEDNA 2015.
