Žáčkova báseň
"Feministky žijí v jiném světě. Pro mě není mateřství ponižující handicap"

Feministky jsou bojovné lvice, které žijí v jiném světě než já. V tom mém není mateřství ponižujícím handicapem, říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN básník Jiří Žáček (71), jehož báseň Maminka vyvolala pobouření u genderových aktivistek.

Jak se teď prodávají vaše knihy? Nezaznamenal jste po kauze s básní Maminka nárůst zájmu?

O prodej svých knih se příliš nestarám. Jestli poprask kolem básničky o mamince vyvolá nárůst nebo pokles prodeje, mě vlastně nezajímá. Žiju tak skromně, že téměř vystačím s důchodem. Nepíšu proto, abych zbohatl, ale proto, že mě to baví. Je to také nejlepší obrana proti doktoru Alzheimerovi.

Co vlastně na celou tu kauzu říkáte? Překvapilo vás, že v Česku existují lidé, kteří mají potřebu řešit genderovou neutralitu a nezávadnost u léta používaných dětských básniček?

Nikdy bych nevěřil, kolik vášní vzbudí jedna básnička na maminkovské téma. Ale reakce genderových aktivistek mě nepřekvapily, stejnou básničku si vzaly na paškál před deseti lety, tenkrát jsem její text na žádost vydavatele upravil, abych neohrozil vydávání slabikáře. Podobný scénář se opakoval předloni před vydáním dětské encyklopedie, i tam jsem nakonec zvolil náhradní řešení. Nejsem poděs, abych se hádal do krve kvůli pár slovíčkům.

Co jste konkrétně musel změnit?

Místo původního "K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký" to ve slabikáři byla změna "K čemu jsou na světě dospělí: Aby z nich byli tátové, aby z nich byly maminky". A v encyklopedii zase "K čemu jsou na světě maminky? Aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký."

A co se stalo tentokrát?

V inkriminované čítance se objevilo původní znění, převzaté odjinud. Ale přiznávám, že to původní znění mi pořád připadá nejlepší. Myslím, že k nedorozumění došlo proto, že někteří lidé nejsou schopni přečíst jednoduchou říkanku očima adresáta, malého dítěte, pro které je maminka pánbůh. Čtou ji s brýlemi předsudků a nejspíš i osobních mindráků.

Zmiňovaný slabikář je asi vaše nejvýdělečnější dílo, ne? Nebojíte se, že po aktuálním rozruchu ministerstvo školství couvne a už nebude mít o vaše texty ve slabikářích a čítankách zájem?

Ano, slabikář je moje nejvydávanější kniha, dosáhla už téměř milionového nákladu. Je to první polistopadový slabikář a nejspíš se mi povedl, protože vychází už 25 let, což je na učebnici docela úctyhodný věk. Řekl bych, že ministerstvo školství má důležitější problémy než řešit poprask kolem jedné básničky.

Jaké dostáváte reakce? Máte plnou schránku nenávistných e-mailů, nebo přichází spíše podpora?

Na Facebook raději nechodím, nenávistné reakce neznám, ale dostávám e-maily sympatizantů. Takže si zachovávám nadhled.

V rozhovoru pro časopis Interview jste před rokem řekl, že kdybyste mohl něco udělat jinak, začal byste tím, že byste se narodil jako holčička: "Svět patří ženám a je to tak dobře." Podobně mluvíte často. To nezní úplně jako genderový stereotyp, že?

Kdyby se člověk v jednom životě mohl jednou narodit jako muž a podruhé jako žena, byla by to nejúžasnější zkušenost a určitě bychom se navzájem lépe chápali. Ale matka Evoluce to zařídila jinak.

Kritičky, které začaly rozebírat hrozby plynoucí z vaší básně, jste nazval genderovými džihádistkami. Jaký máte názor na feminismus, politickou korektnost a na vývoj české debaty o rovnoprávnosti žen a mužů?

Odmítám degradaci žen na kojné, kuchařky a uklízečky. Mám skvělou dceru a dvě prima vnučky, mám řadu vzdělaných kamarádek, imponují mi chytré a sebevědomé ženy, které jsou ve svých profesích úspěšné a přitom umějí být milující maminky. Ty bojovné lvice žijí nejspíš v jiném světě než já. V mém světě nemusejí ženy o rovnoprávnost bojovat, protože mají stejná práva. V mém světě se ženami nepohrdá, v mém světě si muži žen váží. Mateřství tu není ponižující handicap, ale úctyhodná role, v níž mohou muži ženám pomáhat, ale nemohou je nahradit. Jestli mě feministky považují za zločince kvůli básničce o mamince, pak se tomu musím zasmát. Ale zač budu ženy obdivovat, to si nenechám diktovat genderovými komisemi, to si určím sám. Ať ty aktivistky bojují s muži, kteří ženami pohrdají, a ne s těmi, kteří je obdivují.

VÍCE SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN V ČLÁNKU ČESKÉ FEMINISTKY SE RADIKALIZUJÍ. CHTĚJÍ SPOLEČNÁ WC. TÝDENÍK JE PRÁVĚ V PRODEJI.