Osmnáctiletý Petr minulý měsíc bez úspor a bez zázemí opustil výchovný ústav. Od státu dostal pouhé dva tisíce korun, a nemít známé, skončil na ulici. A jeho případ rozhodně není ojedinělý.
Mladí lidé opouštějící dětský domov jsou často bez peněz i bez zázemí. Aby jim stát usnadnil start, mohou od něj do začátku dostat až dvacet pět tisíc korun. Z nich si musejí uhradit podnájem na první dva nebo tři měsíce a současně z nich žít, než si najdou práci a dostanou první výplatu. Realita je však často jiná. Není totiž stanovena spodní hranice odchodného, a tak o jeho výši rozhoduje vedení dětských domovů nebo výchovných ústavů. A to občas příliš štědré nebývá.
Na vlastní kůži se o tom minulý měsíc přesvědčil osmnáctiletý Petr z Příbramska. Část svého života prožil ve výchovném ústavu a vzhledem k tomu, že dosáhl plnoletosti a skončil školu, musel ho opustit. A čekalo ho překvapení. "Dostal jsem dva tisíce korun, nic jiného," vypráví Petr. Ptal se prý, proč nedostane více, ale vysvětlení nedostal.
Rozhodně to prý podle něj není tím, že by mu hrozila nějaká exekuce a odebrání peněz nebo že by měl nějaké jiné problémy typu závislosti na drogách. Ani s vedením prý špatné vztahy nemá. Občas se prý sice v ústavu s někým popral jako každý, ale jinak žádné velké spory neměl.
"Kdybych šel k rodině nebo měl úspory, tak bych to chápal. Ale já jsem nic z toho neměl," říká Petr. Díky známé naštěstí sehnal bydlení a práci jako dělník v kartonárce. Zatím však žije ze dvou tisíc, které dostal na odchod. 
CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 13. ČERVENCE 2015.
