Írán je stát, bez kterého není možný mír na Blízkém východě. Po dohodě o mírovém využití jaderné energie je to perspektivní obchodní partner a cíl českých podnikatelů, říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který Teherán navštívil začátkem září s početnou podnikatelskou delegací.
V čem se Írán změnil po uzavření dohody o mírovém využití jaderné energie?
Není to náhlý obrat. Je to důsledek dlouhodobějších změn v Íránu, který souvisí se současnou politickou reprezentací. Sešel jsem se s prezidentem, předsedou parlamentu a ministry zahraničí, financí a hospodářství i dalšími politiky a představiteli ekonomického života země. Jsou to často lidé, kteří opravdu chtějí modernizovat svou zemi. Tuší, že Írán nemůže dlouhodobě existovat v izolaci a rozvíjet ekonomiku. Vědí, že dlouhodobá izolace vede dříve či později k úpadku a tato vláda je do jisté míry reformní. Podpis jaderné dohody je výsledek určitého vědomí politiků, že země potřebuje změnu.
Jaká je v tom ale role českých politiků?
Naše role je hledat ve světě partnery a spojence, kteří jsou alespoň trochu nakloněni myšlence otevírat zemi.
Evropské země jsou ve vztahu k Íránu jednotné, nebo je tam nějaká diference?
Před námi v Íránu byli i další politici, delegace z Francie, Velké Británie, Itálie, současně s námi byla v Teheránu delegace ze Španělska, po nás přijel rakouský prezident. Evropa dává najevo, že Írán může být, pokud dojde ke zrušení sankcí, ekonomicky zajímavý.
Je spolupráce s Teheránem pro Evropu zajímavá i jinak než ekonomicky?
Dohoda o jaderném programu dává prostor, aby Írán mohl hrát stabilizační roli v daném regionu. Bez Íránu lze sotva najít politické řešení na Blízkém východě. Bez této země obtížně vyřešíme situaci například v Sýrii.
Součástí řešení syrské krize je i osud prezidenta Asada, kterého podporuje Írán. Jak vnímáte regionální soupeření mezi Íránem, Tureckem a Saúdskou Arábií?
Jestli bude stále vítězit princip, že si budou všichni dělat naschvály, nikdy se situace neuklidní. Evropa na to nemá sama krizi uklidnit. Není to v našich silách, Evropa nemá takové možnosti už jen proto, že jde o region Blízkého a Středního východu se zvláštní historií, střet různých náboženských a kulturních vlivů. Leckdo nám řekne, že my do toho hlavního nemáme co mluvit. Jde jistě také o politický spor mezi regionálními mocnostmi, jako Írán a Saúdská Arábie. Evropa může hrát roli mediátora, snažit se je přivést k jednomu stolu a pokusit se o vytvoření rovnováhy.
Jadernou dohodu čekají ještě ratifikační procesy, klapne to? Nenarazí na konzervativce Teheránu?
V Íránu o ní probíhá debata v parlamentu, mohli jsme ji trochu sledovat, navíc je tam před volbami, které budou v únoru. Pokud se však podaří jadernou dohodu ratifikovat, reformistická vláda se ji bude snažit prosadit, aby pokračovala v rozvoji země. Mimo jiné proto, aby uspěli ve volbách, protože jsou si vědomi, že izolace země jí dlouhodobě škodí.
Co na rehabilitaci Íránu říká Izrael, nenaruší spolupráce Prahy, respektive Západu s Teheránem vztahy s Tel Avivem? Změní se nějak rozložení sil na Blízkém východě? Znamená spolupráce s Íránem konec určité výlučnosti Saúdské Arábie?
Vycházíme ze skutečnosti, jak už jsem řekl, že dlouhodobá izolace Íránu je neudržitelná a uzavření dohody svědčí o nezbytnosti změn v regionu. Nedomnívám se, že by rozvoj vztahů s Íránem ohrozil strategické partnerství mezi Českou republikou a Izraelem, protože Česko má zájem na tom, aby se Írán v návaznosti na implementaci dohody stal předvídatelnější. Myslím si, že pozitivní účast Íránu na dění v regionu je nezbytná pro dosažení regionální stability a bezpečnosti. Hlavně by bylo dobré opustit princip hry "kdo s koho". Velmi špatnou roli sehrává slovní napadání hlavních hráčů regionu. Počáteční úkol je snažit se alespoň o zmírnění rétoriky.
Není současná vstřícnost Teheránu důkazem, že embargo a sankce fungovaly, když Írán nakonec začal jednat?
Celosvětová zkušenost ukazuje, že jakákoliv embarga postihnou všechny zúčastněné strany a jejich efekt nemusí vždy splnit očekávání. Lepší varianta je samozřejmě vzájemná spolupráce a vyvážený dialog. Je řada těch, kteří tvrdí, že Írán je země, kde se použití embarga osvědčilo, protože na něm panovala dostatečně široká shoda.
Do Íránu jela početná podnikatelská delegace, rýsují se konkrétní projekty?
Na obou stranách je patrná vůle zlepšit a nastartovat ekonomické vztahy, které jsou na bodu mrazu. Podnikatelé mi potvrdili, že cesta byla úspěšná a mluvili o rýsujících se projektech v mnoha oblastech, dokonce jsou tři projekty v hodnotě desítek milionů eur v konečné fázi jednání. Máme šanci vrátit se k tradiční spolupráci. Podle Íránců máme zkušenosti i z privatizace, o které u významných celků ekonomiky uvažují. Stojí před zásadním rozhodnutím změnit vlastnickou strukturu a mají zájem o naše zkušenosti z ekonomiky, která byla také v izolaci a prošla procesem transformace. Ta důvěra, kterou v nás Íránci mají, není vůbec běžná a samozřejmá.
Proč součástí delegace do Teheránu nebyl například ministr průmyslu?
Byl přítomen zástupce ministerstva průmyslu a obchodu.
