Liberecký soudce Miloš Zbránek už psal i o sebevraždě čtyřleté dívky. Považuje to za satiru. Od Nejvyššího správního soudu dostal za své články důtku. Nesmířil se s ní a minulý týden podal ústavní stížnost.
To jsme se nasmáli. Skupina uprchlíků cestuje do Německa, ve Vídni nastoupí do špatného vlaku a za chvíli je policisté mluvící nesrozumitelnou řečí tahají ven. Zajistí i paviána, z něhož se později vyklube pedagog z filozofické fakulty. Až v detenčním táboře v Jezové si běženci uvědomí, že za jejich trable mohou syrské pasy nakoupené v Turecku. Všichni v nich mají stejné datum narození a stojí v nich, že jsou šestnáctileté dívky.
Cizinci v táboře jedí k snídani kostelecké uzeniny, koblihy od ministra jim nechutnají a paní na návštěvě (nejspíše ombudsmanku) si pletou se sexuální turistkou. Článek s názvem Zpráva o putování do Němec publikoval koncem roku 2015 na internetu liberecký soudce Miloš Zbránek. Podobných "kameňáků" sepsal více. Je přesvědčen, že jde o satiru. Kárný senát Nejvyššího správního soudu neměl pro jeho literární ambice pochopení. Už před prázdninami konstatoval, že Zbránek svými texty znevažuje soudcovský stav, a potrestal ho důtkou, která v justici představuje nejnižší možnou sankci. Soudce chce spor hnát dál. V těchto dnech podal ústavní stížnost.
"Jde o svobodu projevu a slova a také chceme upozornit na to, že jsem nikde v povídkách neuváděl, že jsem soudce. Proto jsem nemohl znevážit důstojnost soudcovské funkce a ohrozit důvěru v nezávislost justice," zdůvodnil své rozhodnutí Zbránek pro deník MF Dnes. Uvědomuje si, že jeho texty nejsou "bůhvíjaké umění", ale odmítá, aby se kárný senát stavěl do role literárního kritika a své závěry stavěl nad ústavu, která zaručuje svobodu slova.
Švédský imám
Spor má mnohem širší souvislosti. Jde v něm o hranice, které soudce nesmí překročit. A dosud nebyly pevně vymezeny. "Veřejnost neočekává od soudců, že budou brilantní satirici. Očekává od nich úplně něco jiného a mimo jiné také jistou zdrženlivost, jistý odstup a uměřenost ve vyjadřování názorů. Ten talár zkrátka nosíme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, 24 hodin denně a musíme se podle toho chovat," řekl k případu Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu.
Jestli Zbránkovy texty něco zoufale postrádají, je to právě nadhled. Některé pasáže působí, jako by je nepsal soudce, nýbrž vůdce antiislámského bloku: "Až naše věc vítězně skončí, musíš nějak naložit s bezvěrci. Jsem sice umírněný muslim, ale korán hovoří jasně, bude nutné je vyzabíjet," napsal Zbránek v článku Testament švédského imáma.
Zrovna tento text má podle Zbránka reálný základ. Vychází prý z kauzy muslimského duchovního, který vyzýval k zabíjení nevěřících. Švédský soud ho údajně zprostil obžaloby, protože se imám vyjadřoval na základě své víry. Na Zbránkových poznatcích je nejvtipnější, že se tento případ pravděpodobně nikdy nestal. Podobala by se mu kauza internetových stránek na adrese Muslim.se, které skutečně vyzývaly k zabíjení nevěřících. Zanikly ovšem v roce 2009. S vlivným imámem Abem Raadem je spojoval jeden novinový článek z deníku Gefle Dagblad, který se neopíral o poznatky policie ani jiná svědectví.
Tento soudcův text ale kárný senát nakonec neřešil. Je zkrátka přitažený za vlasy až moc. Zbránek v něm například píše, že část imámovy rodiny umřela ve Švédsku hlady, protože v době postního měsíce ramadánu čekala dva měsíce na to, až skončí polární den a po setmění se konečně nají. Mimochodem, jde o jednu z mála skutečně vtipných pasáží Zbránkova díla.
Ohrožená nestrannost
Podobně jako o muslimech se Zbránek vyjadřoval i o veřejné ochránkyni práv Anně Šabatové, Romech, homosexuálech, pracovnících neziskových organizací, aktivistech a intelektuálech. Letos jde o povinnou četbu pro špičky justice. V únoru se jeho tvorbou zabýval i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) a došel k radikálnímu závěru: "Pro mě je tento druh vyjadřování nepřijatelný. Myslím si, že tento člověk těžko může nadále být soudcem." Nemá ovšem pravomoc zbavit soudce funkce, tento krok může udělat pouze kárný senát, který však nepokládal Zbránkovy prohřešky za natolik vážné.
"Kárný senát nezpochybnil právo soudců vyjadřovat se veřejně - a to i kriticky - k otázkám veřejného života včetně otázek, které jsou chápány jako politické či konfliktní. V každém případě však soudce musí postupovat s jistou zdrženlivostí tak, aby neohrozil autoritu a nestrannost soudní moci v očích veřejnosti," informoval o případu na svých webových stránkách Nejvyšší správní soud.
Čím ohrozil pohled veřejnosti na nestrannost justice? Podle předsedkyně Soudcovské unie Daniely Zemanové nesmí mít účastník řízení pochybnosti o tom, zda předstupuje před nezávislého soudce: "Musí mít naprostou důvěru, že soudce posoudí jeho případ bez jakýchkoli vlastních sympatií nebo antipatií, ať už k osobě účastníka, nebo k té projednávané věci."
O soudci Zbránkovi mohou pochybovat například někteří absolventi humanitních oborů, o nichž v Dopise dezorientovaného běžence napsal následující věty: "Sluníčka jsou nejen hodní lidé, ale také velmi vzdělaní. V životě jsem na jednom místě neviděl tolik politologů, kulturních antropologů a sociálních ekologů. Je jich v Tramtárii víc než komárů na Zambezi... Protože Sluníčka nic nedělají nebo dělají jen zbytečnosti, neprodukují žádný zisk. Proto se tyto skupiny nazývají neziskovky."
Nenávistný duch
Zbránek ovšem trvá na tom, že obavy justičních špiček o jeho nestrannost jsou nepodložené. Nikdo z účastníků řízení si na něho nebo na jeho články dosud nestěžoval. "Přísahám, že jsem nikdy nepoznal, jestli účastník obchodního sporu je homosexuál, asi bych ani nepoznal, jestli je uprchlík, a určitě bych nepoznal, jestli je muslim. Takže bych nemohl být podjatý. To by ten účastník musel přijít a říct: Pane, já jsem muslim a jste na mě naštvanej. To je naprosto absurdní situace a uměle vytvořený důvod pro vysvětlení kárné žaloby," hájil se Zbránek.
Na liberecké pobočce Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhoduje Zbránek obchodní spory. Předsedu soudu Luboše Dörfla na něho upozornilo udání, jímž se podle předpisů musel zabývat. Týkalo se prvních Zbránkových článků o Romech a ombudsmance Šabatové. Po přečtení článků dal za pravdu autorovi udání.
"Já mám dobrou satiru rád, ale v případě kolegy Zbránka se mi nelíbí tón, jakým je nesena. Chápu, že chce být někdo vtipný a že satira vždycky pálí. Ale mně se zdá, že je to neseno nenávistným duchem," řekl předseda soudu Dörfl. Zbránkovi udělil výtku, po níž soudce z Liberce svému nadřízenému slíbil, že s útoky na menšiny přestane. Pak ale zveřejnil výše citované texty. Po nich Dörfl sepsal kárnou žalobu: "Ať nám vyšší instance řekne, co soudce ještě může, a co už ne. Jestli je to za hranicí etiky, nebo ne."
Zbránek na svou obhajobu nejčastěji říká: "Satira musí být kousavá." Jeho články mezitím na internetu čtou desetitisíce lidí. "To má na svědomí ta kárná žaloba. Díky tomu, že žalobce a ministr spravedlnosti odhalili mou totožnost, se o to lidé začali zajímat a začali mé texty vyhledávat. Ne že by to předtím nečetli vůbec, byli čtenáři, ale nebylo jich tolik," uvedl Zbránek pro MF Dnes.
