Levitující žáby, viagrou nadopovaní křečkové, létající pivní lahve. I tak to může vypadat v laboratořích, kde se jinak vyvíjejí léky na rakovinu nebo AIDS. Zbláznili se vědci, nebo mají jejich úlety hlubší smysl?
Nizozemský fyzik Andre Geim patří ve svém oboru ke světové špičce. Objevil mimo jiné grafen, supertenkou formu uhlíku, která je po karbynu považována za nejpevnější materiál na světě. V roce 2010 dostal Nobelovu cenu za fyziku. Zároveň je v komunitě respektovaných výzkumníků pověstný svými úlety. Miluje na první pohled šílené experimenty, v laboratorním cylindru nechal třeba dva metry nad zemí levitovat žáby.
Svět si ťukal na čelo, Geim se smál. Pomocí bizarního pokusu se mu totiž podařilo popsat, jak funguje diamagnetismus. A to, že voda, jež tvoří většinu žabího těla, dokáže za určitých okolností působit proti gravitační síle Země. Jeho laboratorní úlet s žabím stavem beztíže má třeba nastínit cestu k efektivnímu testování látek určených pro vesmírné využití. "Lidé, kteří nemají smysl pro humor, nejsou ve většině případů ani dobrými vědci," tvrdí Geim, jenž se na stopu diamagnetismu dostal, když se jednou večer nudil a na drahý zkušební elektromagnet začal z dlouhé chvíle lít vodu. Podobně svérázných pokusů zná věda daleko více. Někdy byli jejich aktéři za blázny, jindy šílené experimenty výzkumníky nasměrovaly k zajímavým objevům. Posuďte sami.
Lahev zabiják
Výzkumný tým Stephana Bolligera z Bernské univerzity bádal nad předmětem takřka každodenní potřeby - pivní lahví. Nezkoumal však její ideální ergonomii nebo provedení, jež by zaručilo co nejkomfortnější uchovávání piva. Vědci si položili otázku, zda jsou jako zbraň při hádce nebezpečnější prázdné, či plné lahve. Výsledky studie byly vskutku strhující: "Lebku dokážou prorazit prázdné i plné lahve," konstatoval Bolliger a dodal, že tento nástroj "může být při fyzické rozepři nebezpečný". Překvapivé.
Nakonec se však badatelé shodli na tom, že o něco nebezpečnější jsou přece jenom lahve prázdné. Může za to prý fakt, že tlak piva nasyceného oxidem uhličitým vede k snadnějšímu prasknutí skla, a plné lahve tedy vydrží méně.
Viagrou proti jet lagu
Účinky modré pilulky prodávané pod názvem Viagra netřeba podrobně popisovat. Argentinský biolog Diego Golombek se ale odmítal spokojit s tím, že by tento přípravek působil pozitivně jenom na mužskou potenci. Byl přesvědčen, že látka sildenafil v preparátu obsažená má další blahodárné účinky: například pomáhá překonat takzvaný jet lag - narušení biorytmů způsobené rychlým překonáváním časových pásem při cestování letadlem. Golombek tedy podával viagru křečkům a simuloval u nich přesun šesti časovými pásmy. Nadopované hlodavce pozoroval a zjistil, že se s jet lagem vyrovnávají až o 50 procent rychleji než ti, kteří modrou pilulku nedostali. To, zda se sledovaným křečkům zlepšil sexuální život, Golombek v několik měsíců staré studii neuvádí. Zato tvrdí, že jeho objev může být využitelný také u lidí. Každopádně bude třeba dořešit pár detailů. Letadlo plné cestujících "v pozoru" není z hlediska bezpečnosti zrovna ideální objekt. Nejen pro pohledné letušky...
Datel superman
Zní to logicky. Kdyby takhle mlátil hlavou do stromu člověk, zřejmě by to nepřežil. Proč to ale zvládá datel? Nebolí ho hlava? A nemá trvalé následky? Pták bušící do kmene s frekvencí přes deset úderů za vteřinu vědce fascinoval. Přední oční lékař Ivan Schwab mu tedy věnoval rozsáhlý výzkum, jemuž se řada lidí smála. Pozoroval datla v akci a zkoumal jeho anatomii. Studie zveřejněná v roce 2002 v magazínu British Journal of Ophthalmology mnohé překvapila: datel je prostě superman! Hlava ho nebolí, otřesy mozku netrpí, nezápasí ani s obávaným krvácením do sítnice. Vděčí za to prý mimořádně silné lebce, chrupavce u čelisti, jež tlumí nárazy, a řadě dalších mechanismů, třeba mrknutí oka před každým úderem, které zrakový orgán při nárazu chrání.
Žihadlo v penisu
Skutečnost, že bodnutí žihadlem bolí, není žádná novinka. Michael Smith z Cornellovy univerzity v americkém městě Ithaca a entomolog Justin Schmidt z Arizonské univerzity se však s tímto tvrzením odmítli spokojit. Rozhodli se bolest způsobenou žihadlem popsat do detailů. Vytvořili si vlastní škálu jejího popisu (například "bolí, jako když vám hlavu rozdrtí otvírající se dveře") a bezmála měsíc se pravidelně nechali bodat včelami a jiným hmyzem do různých částí těla. Těžko říct, zda bude mít jejich sebetrýznitelský experiment praktické využití. Smith nicméně konstatoval, že nejkrutější bolesti mu působila bodnutí v nosní dírce, na horním rtu a na penisu.
Křupni si!
Další zásadní otázka se týká "prokřupávání" kloubů. Laici, vědci i lékaři se dlouhodobě přou, zda je skutečně škodlivé. Doktor Donald Unger se kdysi rozhodl, že to ověří na vlastním těle. Padesát let si pravidelně alespoň dvakrát denně prokřupával klouby na levé ruce, zatímco tu pravou pokusu ušetřil. V roce 1998 shrnul veškeré své poznatky v dopise zaslaném odbornému časopisu Arthritis & Rheumatism. Konstatoval, že těžce zkoušená ruka je naprosto bez újmy, a dokonce nejeví ani žádné známky artritidy. S úsměvem dodal, že nebezpečnost prokřupávání je stejný mýtus jako třeba rada, aby malé děti jedly špenát. A v rituálu pokračoval i po publikování výsledků. Zajímavé je, že během své výzkumné kariéry sepsal Unger desítky seriózních studií, proslavila ho však až tato.
Nebezpečná líbačka
Podle četných výzkumů má líbání pozitivní dopady nejen na imunitní systém člověka. Slovenští vědci se pokusili podívat na "bozkávanie" z druhé strany. Biolog Peter Celec a genetička Jaroslava Durdiaková zkoumali, zda není intenzivní líbání naopak nebezpečné. Vycházeli z předpokladu, že se při něm prostřednictvím slin mohou přenášet škodlivé látky.
Vědci nechali různé páry absolvovat maraton polibků a poté zkoumali složení ženských slin. Zjistili, že i hodinu po zmíněném aktu obsahují vzorky mužské DNA. Kontaminace během líbání je tedy reálnou hrozbou. Jak se z této studie poučit? Raději se nelíbat? To výzkumníci z Univerzity Komenského v Bratislavě neupřesnili. Za své zjištění každopádně předloni dostali satirickou Ig Nobelovu cenu. Původně byla udělována pouze za vědecké úlety, nyní ji dostávají rovněž experimenty, které vedle zdviženého obočí přinesou také zajímavé poznatky.
Když si pes odskočí
Nudná není ani česká věda. Pozornost budí hlavně studie výzkumného týmu Hynka Burdy, který dlouhodobě mapuje, jak zvířata vnímají magnetické pole Země. V roce 2008 tato skupina zjistila, že volně se pasoucí krávy preferují na pastvinách severojižní postavení těla. Totéž se vědcům podařilo popsat o pět let později, když zkoumali, jak působí magnetismus na psy během močení.
Studie vyvolaly mezi výzkumníky rozruch i smích, ale časem se ukázalo, že takzvaná magnetorecepce u zvířat není úplný výmysl. Čeští vědci nyní patří v této výzkumné oblasti k mezinárodní elitě.
Dinosauří slepice
S hypotézou, že dnešní ptáci jsou potomky dinosaurů, pracují vědci již delší dobu. Biolog Rodrigo Vásquez z Chilské univerzity se tuto domněnku pokusil otestovat vskutku neotřele: na ocas slípky připevnil tyč připomínající kuchyňskou vařečku a zvíře nechal s nástavcem žít. V roce 2014 publikoval Vásquez fascinující zjištění: kur prý začal chodit jako dinosaurus. Tím však záhadná transformace skončila. Třeba vejce snášela slepice docela obyčejná, nikoli gigantická dinosauří.
