Lenka Bradáčová (41), vrchní pražská státní zástupkyně, je nejmocnější ženou Česka. A možná i nejtvrdší. V rozhovoru pro TÝDEN hovoří o tom, jaký je rozdíl mezi Ivem Rittigem a Davidem Rathem, ale i o tom, že umí řídit traktor a že na státním zastupitelství panuje nefalšovaná ženská závist.
Z rozhovoru, který najdete v časopise TÝDEN, jenž vychází 10. března, vám nabízíme dvě otázky, které se do papírové podoby nevešly.
Ivo Rittig, který momentálně uvízl jako další velký kapr ve vaší síti, byl v podstatě všemocný. Ještě bych pochopil Dopravní podnik a celý ten pražský politicko-mafiánský mikrosvět. Ale zaráží mě, že svoji lobbistickou silou dokázal hrát loutkohru i na těch nejvyšších justičních postech. Kolik je ještě takových "Rittigů", kteří dokážou dosazovat svoje lidi třeba na Vrchní státní zastupitelství?
Při hodnocení toho, jak systém funguje, musíte zapojit jeden podstatný faktor a to je velikost našeho státu. Čím je stát menší, tím musí mít přísnější mechanismy proti nelegitimnímu klientelismu a lobbingu. Protože právě malé území a počet obyvatel, které generují relativně malou skupinu elit a s nimi spojené úředníky rotující mezi ministerstvy, dávají ideální prostor pro vznik těchto vztahů. Neumím odhadnout, kolik se v našem prostředí může pohybovat lobbistů, ať těch legitimních, či těch, kteří svým chováním porušují zákon. My totiž tuto "profesi", a pro některé osoby je to jejich jediná pracovní náplň, definujeme pouze v rovině teorie. Lobbisté jsou všude na světě a pokoušejí se o přesně takové věci. Lobbing je však v řadě států více či méně korigovaný nějakou právní úpravou nebo zvyklostmi. To, co je podstatné pro mě a z čeho musím být znepokojená, je skutečnost, že se ukázalo, že oficiální veřejná moc nemá proti takovým snahám pojistku, není imunní, spíše naopak. Jak je to možné, že některé instituce či jejich představitelé začali považovat tento styl za legitimní a nezafungovaly mechanismy, které by instituce ochránily? To, že se lidé o takové věci budou pokoušet, patří ke společnosti historicky. Amerika je toho ukázkou, ta se rozhodla lobbing velmi tvrdě korigovat zákonnými prostředky. Infikace veřejné sféry tam již před lety začala přerůstat únosnou mez.
A u nás ne? Vždyť lobbing, to je téměř pejorativum, něco špatného. Neměl by se u nás, ve svých určitých, typicky českých "metamorfózách", kriminalizovat?
Pokud se některý z lobbistů dopustí trestného činu, tak je jeho jednání postižitelné. Ale otázkou je, zda by právo nemělo stanovit obecný rámec pro některá jednání ve vztahu k veřejné správě, setkávání se s lobbisty, přijímání darů, využívání služeb... Etické normy evidentně nezafungovaly, a také proto je označení lobbista, jak říkáte, pejorativní. Ale pokud se lobbing vykonává podle pravidel, minimálně etických, tak na něm nespatřuji nic špatného a do společnosti patří.
* Proč v případu "Rittig" nepostupovali Bradáčová a další jako u případu Davida Ratha?
* Co bude dál s Rittigem, kdy stane před soudem?
* Jaký je poměr Bradáčové s šéfem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertem Šlachtou, o kterém se spekulovalo jako o jejím milenci?
* Jak moc (ne)závislá je česká justice?
* Jak Bradáčová má nebo nemá ráda Ivo Ištvana?
* Proč chtěla být učitelkou a nakonec dala přednost právům?
* Trpí vrchní státní zástupkyně v Praze stihomamem?
* Proč miluje Říp a jak to, že umí řídit traktor?
* Jak vypadá ženská závist na státním zastupitelství?
Odpovědi na tyto a další otázky zjistíte v časopisu TÝDEN, který vychází pondělí 10. března 2014.