Invalidní důchodce Jaroslav Žižka bránil svůj dům a rodinu před útokem recidivisty. Popadl nůž a zabil. České soudy ho jako vraha poslaly na deset let do vězení. Nepomohlo mu ani dovolání k Ústavnímu soudu. Žižkovi totiž přitížilo, že se bránil opilému útočníkovi.
Zákolany na Kladensku, krátce před půlnocí 10. června 2006. Invalidní důchodce Jaroslav Žižka se ve svém domě brání před útokem opilého násilníka Juraje Horvátha, který jemu, jeho družce a postiženému synovi hrozí smrtí. Po souboji zůstává na zemi ležet bezvládné Horváthovo tělo s osmi bodnými a řeznými ranami. Jedna z nich je smrtelná.
Polovina listopadu 2008, věznice v Pardubicích. Šedesátiletý Žižka právě kroutí třetí rok za mřížemi, dohromady tu má strávit deset let. Za vězeňskou zdí žije s nálepkou vrah. „Horváth byl silné postavy, vážil téměř dvakrát tolik co já, takže měl nade mnou naprostou fyzickou převahu. Vždyť jsem bránil tři životy," řekl letos v únoru TÝDNU (viz TÝDEN č. 5/08).
Od zimy se změnilo jediné: přišel o šanci, že jeho osud zvrátí stížnost k Ústavnímu soudu. Ten za komplikovaným případem udělal bez pozornosti médií v červenci definitivní tečku. Závěr? Soudy nepochybily, Žižka zůstane ve vězení.
Jak využít opici
Hlavní argument Žižkovy vytrvalé obhajoby, tedy nutnou obranu před útočníkem, smetl senát Ústavního soudu ze stolu. Ztotožnil se tak se závěry soudců obecných soudů. „Neadekvátně reagoval především na verbální útoky poškozeného nepřiměřeně brutálním fyzickým útokem, přičemž využil i alkoholové indispozice poškozeného," stojí v usnesení Ústavního soudu.
Foto: Lucie Pařízková
