Vrásky z výsledků referenda, v němž britští občané rozhodli o vystoupení své země z EU, by si podle komentářů sobotních novin měl dělat spíše "zbytek Unie", ne Britové hlasující pro setrvání. Velké Británii odchod z Evropské unie pomůže, dodá zemi novou energii. Zato Unii čeká chátrání a rozklad, v lepším případě mírumilovný, míní autor komentáře v Mladé frontě Dnes (MfD).
Podle něj se odchodu Británie nebojí ani ekonomové, možností má prý hned několik. Vstoupí-li do volného hospodářského prostoru (EEA), může získat podmínky, jaké má Norsko, byť by musela za vstup na unijní trh platit jako dosud a přijímat migranty z EU, ale v klidu by mohla vyjednávat změny a obchod by běžel dál, uvádí komentář.
Také další komentář MfD zmiňuje, že brexit je pro kontinentální Evropu ekonomicky větší problém než pro Británii. "Respektive, my potřebujeme Británii více než ona nás. Padat by mělo euro," podotýká autor. Británie podle něj vždy usilovala o ekonomické impérium, byli to dobyvatelé. Nepotřebovali být v klubu evropských států. "Teď nabyli pocit, že jsou dobýváni migranty a regulováni Bruselem. Že to nemají pod kontrolou. Že je někdo brzdí. A proto zaveleli: Exit!," píše deník.
Nemusí se dít nic hrozného, podotýkají i Lidové noviny (LN). V tom nejoptimističtějším scénáři skončí Británie jako Norsko, respektive Švýcarsko: propojená s Evropou tisícem a jedním poutem, přesto formálně mimo Unii.
Reakce na britské "ne" Evropské unii se teprve utváří. Podle LN už ale ve vzduchu visí několik otázek. Zareagují špičky EU reflexí vlastních postojů? Uznají některé za chybné? Dospějí k závěru, že ztráta zásadního člena (a tím i inspirace pro členy další) nestojí za tvrdý směr ke "stále těsnější Evropě"? Připustí EU individuálnější přístup a zásadní reformy? Či naopak posílí zaklínadlo "více Evropy"?, ptá se komentátor LN.
To, zda se Unie z tvrdé britské lekce aspoň nějak poučí, nepoznáme z toho, co udělá zítra či pozítří, nýbrž spíše z toho, co (už snad opravdu) dělat nebude, píše deník Právo. Pokud bude Brusel dál pod vlajkou nejušlechtilejších ideálů prosazovat jen úzce soukromé zájmy té či oné skupiny firem či partičky aktivistů - a to na úkor velkých vrstev obyvatelstva - nemá do budoucna šanci udržet si skutečnou podporu. Pak bude moci vládnout jen jako spiknutí politiků, míní autor komentáře.
Podle něj by možná špičky v Bruselu v zájmu své sebezáchovy mohly pochopit, že příliš mnoho rétoriky dobra může vést k hodně špatným koncům, zejména když je tato rétorika viditelně jen zástěrkou pro přízemní kšeftíky.
Jiný komentář Práva ale připouští, že problémy po brexitu by mohla mít i Británie. Upozorňuje, že nynější překotný a nepředvídatelný vývoj může docela dobře skončit druhým skotským referendem a rozpadem Spojeného království. "Co naplat, Britové se jakýmsi omylem pořád ještě považují za slavný, bojovný a velký národ. Skutečný pokrok by přitom byl, kdyby se s minulostí dokázali rozumně rozejít a připustit, že naposledy vyhráli něco důležitého u Waterloo (a ve fotbale před půlstoletím)," uvedl autor článku.
Nejhorší podle MfD je, že zatímco Britové teď budou vyjednávat o plánu B, kontinentální Evropa žádný skvělý plán nemá. Donald Tusk, předseda Evropské rady, v reakci na brexit řekl, že Unie je stále základ naší budoucnosti a že mu táta říkával: Co tě nezabije, to tě posílí. Snad to tak bude, uzavírá komentář v MfD.
