Odchod do ciziny nemusí nutně znamenat pouze zlepšení životních podmínek. Střetnutí s odlišným životním stylem nebo legislativou může vést i k velkým problémům. Své o tom vědí desítky Čechů, kteří nyní bojují se zahraničními úřady o své děti.
Své o tom ví například i Eva Michaláková, které před dvěma a půl roku odebrala dva syny norská sociální služba Barnevern. O případu poprvé informoval časopis TÝDEN počátkem června.
Důvodem pro odebrání dětí bylo jejich údajné zneužívání jejich otcem, tedy manželem Evy Michalákové. V případu však nakonec nepadlo žádné obvinění, které by při podezření ze zneužívání mělo automaticky následovat. Policie případ uzavřela pro nedostatek důkazů, obvinění se neprokázalo. Před soudem sociálka paní Michalákovou nařkla i z fyzického trestání dětí. Podle matky šlo jenom o občasné "výchovné" plácnutí rukou vedené tak, aby to děti nebolelo. To přiznaly i norské úřady, když konstatovaly, že míra trestů "není závažná". Vyšší míru trestání neprokázaly.
Na jejich doporučení se dokonce Eva Michaláková rozešla se svým manželem. Ani poté jí ale norské úřady děti nevrátily, a to i přesto, že děti opakovaně vyjadřovaly přání vrátit se k matce. "Když jsem děti viděla po odebrání poprvé, plakaly a nechtěly se mě pustit," řekla tehdy časopisu TÝDEN Michaláková.
Nic však nepomohlo, nezabrala ani stížnost k českým úřadům, aby se jí zastaly. Naopak, matce byla omezována doba, po kterou se smí s dětmi vidět. Spatřit je smí pouze dvakrát za rok. Navíc s nimi nesmí při vzájemných setkáních mluvit jejich rodnou řečí, tedy češtinou.
Spor pobouřil veřejnost
Od té doby, co o případu informoval časopis TÝDEN naposledy, nabral spor další obrátky. Případ se totiž dostal před evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který jej již eviduje a měl by jej začít řešit.
"Poslední dobou se norská sociální služba snaží mimo jiné i o rozbití vztahu s mým přítelem. Byla jsem nucena odstěhovat se od něj," popisuje nejnovější vývoj Eva Michaláková.
"Měla jsem mít schůzku s dětmi 18. září, ale přišel na ni pouze mladší syn Davídek. Neúčast staršího syna Deníska byla odůvodněna tím, že nepřišel proto, že nechtěl, abych jej zvedala. Tohle jsem na schůzkách nedělala," dodává.
Na podporu Evy Michalákové vznikla dokonce petice. V tuto chvíli ji podepsalo okolo tisícovky lidí. "Petici jsem založila proto, aby se česká veřejnost dověděla co nejvíce informací," sdělila on-line deníku TÝDEN.CZ její autorka Soňa Svobodová. "Doufám, že zájem veřejnosti pomůže k navrácení dětí zpět. Vše vnímám jako velice nespravedlivé ze strany norské sociální služby. Zároveň by lidé, kteří se chystají do Norska či Anglie, Německa nebo, Itálie s dětmi, měli vědět, jaké nebezpečí je může potkat. Těch případů přibývá," upřesnila.
Svobodová se obrátila na norské velvyslanectví s dotazem, jak se kauza Evy Michalákové vyvíjí. "Norské úřady sociální ochrany dětí mají jakožto veřejný orgán zodpovědnost za konkrétní hodnocení a rozhodnutí v kterémkoli případu, který posuzují. S ohledem na ochranu osobních údajů dětí nemohou úřady sociální ochrany dětí poskytovat detailní zdůvodnění svého postupu a svých rozhodnutí. Ani velvyslanectví není oprávněno takové informace získat," dostalo se jí odpovědi.
Protesty přes internet
Případy podobné tomu Evy Michalákové, nejsou ojedinělé. Zaznamenal je i Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně, který na přelomu roku evidoval například ve Velké Británii 66 dětí odebraných českým rodinám. Ne vždy se mu však podařilo dosáhnout pro tyto rodiny pozitivního řešení, například předání dětí jiným rodinným příslušníkům než rodičům, například prarodičům. "Dotčení čeští občané přestěhováním do Velké Británie dobrovolně přenesli své obvyklé bydliště do této země a podrobili se tak jurisdikci tamějších orgánů. Je - na základě právních předpisů práva Evropské unie a mezinárodních smluv - plně v kompetenci těchto orgánů rozhodovat v souladu s právem tam platným," konstatoval proto na svých webových stránkách.
Lidé, kteří se potýkají s podobnými problémy jako Eva Michaláková, se dokonce začali sdružovat ve facebookové skupině Česko, vraťme děti rodičům. Podobně jako v případě Evy Michalákové je tam popsán třeba osud Lucie a její malé dcery. "Mám doma šestnáctiletou dcerku, chodí na gymnázium, umí mluvit šesti jazyky.... Druhá dcerka je na základní škole, je jí dvanáct let, má ráda zvířátka a ráda zpívá. Třetí nemám šanci dostat, vzali mi jí a tři roky o ni bojuji. Je jí nyní šest let, vytrhli mi ji z rukou, když jí bylo tři a půl," popisuje na webu svůj případ Lucie, která se podle zveřejněných informací smí vídat s dcerou jednou za tři měsíce.
