Prezident Jedlička
"Čekal jsem v Liberlandu na Putina a Obamu"

Měsíc poté, co založil Liberland, a mezitím byl zatčen, vysmíván i oslavován, navštívili reportéři TÝDNE Víta Jedličku. Prezidenta sedmikilometrové země v bažinách Dunaje, jenž vládne zatím šedesáti občanům a vyřizuje dalších tři sta tisíc žádostí o občanství v Liberlandu. Spolu s fotografem Radkem Cihlou jsme ho zastihli v jeho pražské asi čtyřicetimetrové rezidenci nad Havlíčkovými sady. Tady žije se svou budoucí první dámou, tady úřaduje, odtud se dohaduje s překvapenými Chorvaty a Srby, s nimiž Liberland sousedí. Odtud z terasy vede státnické telefonáty, tady, na fatboyi, přijímá novináře, odtud bojuje proti Evropské unii, zde cvičí, čte a hraje na saxofon - tak jako kdysi americký prezident Bill Clinton.

Profil prezidenta Liberlandu a rozhovor s ním najdete v aktuálním čísle časopisu TÝDEN, přinášíme krátkou ukázku.

Pane Jedličko, jste první velvyslanectví v našich dlouhých novinářských životech, kde nás za dveřmi zuli. To nařizuje váš diplomatický protokol?

Je tu teď velký šrumec. Větší, než na ambasádách obvykle bývá. Souvisí to s tím, že jsem teď nejvíce interviewovaný státník na světě. Stejně jako má náš stát zrovna největší nárůst žádostí o občanství týdně ze všech zemí planety. Snažíme se tady na ambasádě, v mém bytě, udržet vysokou kulturu. A abychom nemuseli dokola vytírat, omluvte ten diskomfort, že jste se museli zout. Všem tu nabízíme přezůvky, jsou přímo za dveřmi. Poslužte si, ať nejste bosky.

Nám to nevadí, je jaro. Mimochodem, to souvisí i s naší další otázkou - jste zastáncem klimatické politologické teorie? Obsadit v dubnu oblast na Dunaji s písečnými plážemi, kde je právě 35 stupňů, je chytré a napovídá to tomu.

Zrovna dnešní den v Praze je v rozporu s teorií o globálním oteplování, ne? Nebylo by špatné, kdyby bylo o dva tři stupně víc, nemyslíte? (Na pražských Vinohradech bylo v době našeho rozhovoru 17 °Celsia, slunečno, mírný západní vítr, pozn. red.). Ale ano, odstěhoval jsem se tam, kde je tepleji.

Nevidíme žádné kufry. Zdá se, že jste se zatím neodstěhoval, vlastně že se vůbec nestěhujete. Nebo ano?

My se stěhujeme pravidelně každý víkend. Kufry jsou za dveřmi, kam nevidíte. Každý pátek a sobotu děláme v Liberlandu party. Cílem je přitáhnout tam co nevíce lidí a lodí z Česka. Každý týden je jich víc a potřebujeme další nadšence, kteří by místo do budoucna chtěli trvale obydlovat. Nechceme jen přihlížet tomu, jak Liberland obsazují Švýcaři, jichž je tam stabilně už nějakých patnáct a dokonce si tam už i založili korporaci, mají tam těžkou techniku a na cestě dalších dvacet potenciálních obyvatel. Přál bych si, aby to Češi dohnali.

Kolik Čechů přijelo na poslední mejdan?

Minulý týden čtyřicet Čechů a přál bych si, aby ten další týden dorazilo alespoň osmdesát. A každý další týden dvojnásobek. Víc než tři sta tisíc lidí z celého světa stojí o občanství Liberlandu.

Jak řešíte otázku dvojího občanství, pokud je komukoli udělíte?

Občanství udělujeme jen těm, kteří se aktivně zapojí a jsou schopni se osobně dostavit do Liberlandu a převzít z mých rukou listiny. Prvního května jsem jich vydal spousty. První občanství jsem, mimochodem, udělil novináři z USA Today.

Na prvního května jste také pozval všechny státníky světa. Kteří dorazili?

Nepřijelo jich moc a vysvětluji si to tím, že měli jen dva dny na přípravu cesty. Seběhlo se to tak: dával jsem zrovna rozhovory ruským a americkým médiím na téma ruskoamerické vztahy. Víte, mám oba ty národy rád, a pokud mezi sebou mají jakékoli problémy, ať si to přijedou vyříkat do Liberlandu, proto ostatně vznikl. A když už jsem mezi řečí pozval Putina a Obamu, řekl jsem si, že bych měl pozvat i další. Schválně, kdo by to stihl. Trochu jsem čekal, že se Putin nechá vyhecovat, sedne do vrtulníku a...

... To jste vážně čekal?

Ano. O Putinovi se traduje spousta věcí. A doufal jsem, že se hecne i Barack Obama. Nepřijel nikdo, ale třeba příští týden dorazí švédský ambasador v Chorvatsku, který už se objednal.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vyšlo  v pondělí 18. května 2015.