Mobil, erotika nebo oběd? V Severní Koreji máte smůlu. O nejtajemnější a nejděsivější země světa kolují legendy tak šílené, že se těžko rozlišují pravdy od mýtů a informace od propagandy. Jen několik vyvolených cizinců tu opakovaně pobylo delší dobu a poznalo bezprostřední realitu. Mezi ně patří i studentka koreanistiky Nina Špitálníková.
Korejská televize nedávno prohlásila o jihokorejské prezidentce, že je to Obamova prostitutka. Panuje tam taková nenávist?
To není nenávist k Jižní Koreji, ale k její vládě. Obyčejní Severokorejci mluví o Jihokorejcích strašně pěkně a srdečně. Považují se za jeden národ. Když se rozdělili, spousta rodin se nemohla vídat, protože část žila na severu a část na jihu. Ale severokorejská propaganda je nastavená tak, že Jihokorejci jsou loutkami americké vlády. A tohle je od padesátých let přiživované víc a víc. Zrovna včera jsem četla o dalších manévrech, ale tyhle jarní výstřely už bere člověk s rezervou.
Proč?
Vojenská cvičení vždy probíhají na jaře a na podzim, protože Severokorejci potřebují větší humanitární pomoc a víc rýže. Vždycky, když takhle pohrozí, lépe se vyjednává s Jihokorejci třeba o obchodu. Další z hlavních motorů propagandy je očekávání, že nový vládce Kim Čong-un sjednotí Koreu.
Vojensky?
Chtějí to udělat mírově. Argumentují společnou historií. Ovšem jihokorejská vláda nesmí být v područí toho největšího zla, což jsou Spojené státy, jak se dočtete všude na letácích a plakátech. Už od mateřské školy se děti učí na obrázcích, jak Američany střílet.
Jak přesně chtějí sjednocení provést?
To neříkají. Oni totiž konkrétně neříkají vůbec nic. Například televizní předpověď počasí trvá hodinu. Padesát pět minut se mluví o tom, jak bylo. A když se konečně dostanou k tomu, jak bude, hlásí od pěti do třiceti stupňů. Všechno včetně počasí je naprosto abstraktní.
KLDR má čtvrtou největší armádu na světě. Větší než mnohem lidnatější Rusko. Kde se ti vojáci berou?
Vojenská docházka je povinná od patnácti pro holky i kluky a oni v tomhle věku vypadají jako malé děti. Všechny hory jsou podkopané a Korea je skoro nedobytná. A je tam strašně zbraní - jdete po ulici, děti mají atrapy a vojáci pochodují na každém kroku. Otázkou je, jak je taková armáda kvalitní. V té zemi jim chybí milion tun rýže, aby lidé aspoň neměli hlad.
Je to izolací?
Ano, ale i bizarní propagandou kultu osobnosti. Nesklízí se podle potřeby, ale podle výročí. Když má Kim Ir-sen nějaký svátek, tak to všechno sklidí, i když by to tam měli nechat ještě měsíc. A když přijel Kim Čong-il do nějakého kraje a řekl: "Tady se bude pěstovat kukuřice," tak tam už nikdy nesmí pěstovat nic jiného, i když se tam kukuřici nedaří.
* Jak se v KLDR studuje?
* Za co se popravuje? Jak vypadá severokorejská propaganda?
* Proč je na každém staveništi malíř a kapela?
* Jaký mají Severokorejci vztah k Česku?
* Co vše tam cizinec nesmí a proč vás sledují nas každém kroku?
Odpovědi na tyto i další otázky se dozvíte v nejnovějším vydání časopisu TÝDEN, který vychází v pondělí 26. května.
