Česká republika připojila svůj podpis pod dohodu ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement, Obchodní dohoda proti padělání - pozn. red.) . "Rukojmími" se v reakci na to staly na několik hodin internetové stránky Úřadu vlády ČR a Ochranného svazu autorského (OSA). Jejich nefunkčnost čeští sympatizanti s hackerským hnutím Anonymous předem ohlásili. O tom, co nejspíš stojí za jejich jednáním a kam by se měla stočit veřejná debata o autorských právech, hovořil pro on-line deník TÝDEN.CZ vedoucí Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Josef Šlerka.
To, co se dělo ve čtvrtek na webu úřadu vlády a svazu OSA, vlastně nebyl klasický "hack". Lze takové jednání nějak stíhat?
V Čechách existují rozsudky za "hacknutí". To klasické, kdy někdo vstoupí do serveru a pokusí se třeba ukrást nějaká data klientů atp., tak toto je neoprávněné užití přístupu k počítačovému systému, na to precedentní rozsudky jsou. Ale případ webu Úřadu vlády a svazu OSA je podle mě - a já nejsem právník - velmi obtížné klasifikovat jako neoprávněný přístup. A hlavně na základě čeho by ti lidé vlastně měli být odsouzeni? Neumím si představit, jakým způsobem by se provádělo vyčíslení škody za znepřístupnění webů bez přímého ohrožení.
Vždyť se vlastně pouze přihlásilo příliš - z většiny zcela jistě fiktivních - lidí...
Přesně tak. Mám tendenci vidět Anonymous jako hodně silnou formu aktivismu, ale občanského aktivismu, spíš než jako nějaký specializovaný výběrový klub hackerů. Je to v podstatě na stejné úrovni, jako kdybychom se rozhodli, že znemožníme členům vlády vstup do úřadu, sešlo by se nás tam padesát tisíc a sedli bychom si na zem. Policie by pravděpodobně jednoho po druhém odvedla, ale přece jen padesát tisíc lidí, to je docela dlouhá práce. A po tu dobu by byla vláda nepřístupná. Anonymous to nedělají pro ten samotný průnik do systému, ale aby razantně vyjádřili nějaký svůj názor. A potud je to vlastně, byť to z vnějšku vypadá divně, podobné třeba akcím Greenpeace.
Tento "útok" na weby byl reakcí na podpis dohody ACTA. V čem je tak kontroverzní? Vždyť zákony na ochranu autorských práv tu přeci už existují...
V ACTA se nachází jedna nebezpečná věc a tou je presumpce viny. V podstatě se předpokládá, že kdokoliv je podezřelý, že nějakým způsobem distribuuje nelegální obsah, a na základě toho lze jednat a podezřelý musí dokazovat svoji nevinu. To jsou právě třeba namátkové kontroly počítačů na hranicích. A tohle je zásadní problém: předpoklad, že kdokoliv je vinen. Takový princip standardně v evropském právu nemá místo.
Ale proč se v rétorice kolem ACTA objevují výrazy jako "cenzura"?
Myslím si, že celý tenhle spor ohledně svobody je druhotný. Skutečný problém je, že se především velké nahrávací společnosti snaží udržet úplnou kontrolu nad distribučním kanálem, ze kterého mají příjem. A internet a obecně digitální technologie zpochybňují tenhle monopol na distribuční kanál. Nahrávací společnosti místo toho, aby nějak pružně zareagovaly, tak aby to bylo vstřícné vůči koncovým uživatelům, se snaží bránit svoji pozici. Tohle dokázal Apple se svým iTunes, kdy zajistil jednoduchou distribuci za relativně nízký poplatek a srazil značnou část tehdejšího pirátství. Takže do určité míry je ACTA prohra lidské fantazie s rigiditou. Zda je to cesta k cenzuře... no, ano, je, ale až jako podružný efekt. Primární efekt je neschopnost velkých společností se přizpůsobit síťové ekonomice, která přichází.
V Americe jsou tresty za porušení práv na duševní vlastnictví daleko vyšší než u nás. Nepřiblíží nás ACTA v tomto směru Spojeným státům?
Cesta ke kodifikaci je ještě dlouhá. Ještě to bude projednávat Evropský parlament a tak dále... Nicméně to je další věc. Míra restrikcí by měla být úměrná škodě, které se snaží zabránit. A ACTA naprosto samozřejmě akceptuje, že škody, které nelegální stahování hudby nebo filmu způsobí, tak že vezmete počet nelegálně stažených filmů a vynásobíte ho cenou lístku, čímž říkáte, že kdyby nedošlo k nelegálnímu stažení, tak by ti lidé šli do kina. A to není pravda, takováto škoda je do značné míry fiktivní a o tom se ale debata nevede.
Viděla jsem na sociálních sítích kolovat postřeh, že zakladateli MegaUploads Kimu Schmitzovi hrozí až padesát let, kdežto člověk, který zastřelil tři lidi, půjde do vězení "jen" na dvacet let...
Viděl jsem také, že podle SOPA (Stop Online Piracy Act, aktuálně projednávaný americký zákon proti internetovému pirátství společně s PIPA, Protection IP Act - pozn. red.) by vám za nelegální stažení písničky Michaela Jacksona hrozilo pět let vězení, což je o rok méně, než dostal doktor, který ho zabil. Nepochybuji o tom, že zákony na ochranu duševního vlastnictví mají v legislativě své místo, ale debata by se měla vést o tom, jak nastavit přiměřenost. A to, co se teď děje v souvislosti se SOPA, PIPA a ACTA, souvisí především s otázkou příjmu z distribuce ať už na straně lidí z nahrávacích společností, vydavatelství, nebo na straně lidí z MegaUploads a podobně. Protože posluchači a tvůrci jsou v téhle hře na okraji a jsou touto formou zneužíváni.
Když už jsme se dotkli presumpce viny, není to principiálně totéž jako spravování poplatků za prázdné nosiče, což praktikuje OSA?
OSA rovněž těží z principu presumce kolektivní viny. Předpokládá, že na prázdném médiu, které si koupíte, budete mít nelegálně stažený obsah a z něj tedy budete platit. Principiálně je to špatně. Ale říká se, že MegaUpload počítal s tím, že interpretům nabídne nějaké peníze za stažení MP3, aniž by za to platili uživatelé. Šlo by to z peněz, které MegaUpload získal z reklamy. A to je podle mého ukázka snahy nastavit takový obchodní model, který by část peněz vrátil tvůrcům a zároveň zůstal extrémně výhodný pro uživatele. Zase by to ale představovalo zásadní útok na nahrávací společnosti. A opět se vracíme k tomu, že tenhle spor je ekonomický a se svobodou souvisí až odvozeně.
Myslíte si, že je možná existence "ideálního" ekonomického modelu, kdy budou spokojeni jak uživatelé, tak tvůrci, kterým se za produkci vrátí dostatečná část peněz na novou tvorbu?
Ano, určitě. Protože momentálně používané distribuční kanály jsou hodně drahé a lze je udělat levnější. Ale velké nahrávací společnosti se tomu brání. Když máte monopol, žije se vám snadněji. Navíc interpret dostane ve finále minimum v porovnání s tím, kolik shrábne společnost.
