Jako kazatel pomáhal Jan Jelínek lidem přežít strasti druhé světové války. Stovkám z nich poskytl morální podporu, zhruba padesáti uprchlíkům zachránil život. Léčil je a skrýval na faře v obci Kupičov. Šestadevadesátiletému podplukovníkovi ve výslužbě se proto dnes právem přezdívá český Oskar Schindler.
Když na jaře 1943 zabušila na vrata fary v české obci Kupičov na Volyni (historická oblast, která leží na dnešním území Ukrajiny) ozbrojená horda milicionářů, byla v místním kazateli Janu Jelínkovi malá dušička.
Banderovci, jak si ozbrojenci říkali podle vůdce Stepana Bandery, se pídili po uprchlících. "Chvástali se, že očistí Ukrajinu od všech cizinců, že ta bude čistá jako slza. Hledat Poláky přišli i k nám. A když řekli, že se podívají po domě, byl jsem strachy ohromen," vypráví Jelínek.
V té době totiž na půdě ukrýval hned pět Poláků, šestého léčil přímo u sebe. "Měl roztříštěnou lopatku, musel jsem ho dát dohromady," vzpomíná.
Jelínek přesto nezazmatkoval a vybídl nezvané návštěvníky, aby se na faře porozhlédli. "Vzal jsem za kliku a řekl, ať jdou dům zkontrolovat. Banderovci však řekli, že mi věří, a odešli," oddychne si ještě dnes při vzpomínce na krušný zážitek.
Historka plně vystihuje povahu odvážného kazatele. "Měl úžasnou schopnost, že i nepřátelé po návštěvě u něj odcházeli jako přátelé," popisuje Miloslava Žáková, která tehdy jako osmiletá v Kupičově žila.
Inspirace pro mladé
Během svého působení na venkově v Kupičově zachránil Jelínek zhruba padesátku lidí. Léčil je a skrýval na své faře. Většinu tak zachránil před jistou smrtí. Obyvatelům místního židovského ghetta zase vozil potraviny i přes nebezpečí, že jej přistihnou hlídky a zatknou.
Za své činy je šestadevadesátiletý Jelínek po právu označován za českého Oskara Schindlera. Sám takovou nálepku skromně odmítá.
"Dělal jsem jen to, co mi radil Pán Bůh. Vždy jsem věřil, že člověk zůstane na světě, dokud má co vykonat, i když kolem lítají třeba granáty," svěřil se šestadevadesátiletý podplukovník ve výslužbě.
Společně s manželkou Annou, která s ním skrývala azylanty, jej dnes přijal náčelník generálního štábu Vlastimil Picek a osobně Jelínkovi poděkoval. "On zasvětil celý život pomoci ostatním. Takové osobnosti je nutné připomínat mladým lidem, aby se jimi mohli inspirovat," uvedl Picek.
Pomoc pro všechny
Pomocnou ruku lidem v nouzi nabízel Jelínek všem bez rozdílu. Nerozlišoval mezi národnostmi, vyznáním či rasou. Farou tak prošli Ukrajinci, Poláci, ale i třeba židovští uprchlíci. Sám tím riskoval svůj život.
"Měli jsem strach, ale zároveň jsme se ničeho nebáli. Věřili jsme, že jsme pod vyšší ochranou," usmívá se dnes duchovní.
Právě na Volyni se válečné období podepsalo velmi výrazným způsobem. Několikrát tudy přešla fronta, odehrávaly se zde kruté bitvy a národnostní konflikty především mezi Ukrajinci a Poláky.
"Bylo to na ostří nože. Vraždilo se tam každou noc," vypráví Žáková.
Také proto se v roce 1944 Jelínek i s manželkou rozhodli narukovat do československé armády. Působil zde jako zdravotník na východní frontě, žena pracovala ve vojenském štábu.
Samaritánského ducha nezapřel Jelínek ani po válce. Emigrantům ze Sovětského svazu vystavoval křestní listy s razítkem kupičovské farnosti, aby je tím zachránil před odsunem do gulagu. "Ty dokumenty jsem nechával pořádně vysušit sluníčkem, aby nebylo možné poznat, že pocházejí teprve z nedávné doby," říká Jelínek, který po válce zakotvil v Československu.
TAKÉ ČTĚTE: Za špionáž dostal doživotí. Nyní byl vyznamenán
Sám však na svoji otevřenost doplatil. V padesátých letech jej několikrát vyslýchala StB a nakonec jej komunistický aparát v roce 1958 poslal na dva roky do vězení za pobuřování. Při práci v dole utrpěl Jelínek těžký úraz páteře.
Na osud si však nestěžuje a své paměti sepsal s Miloslavou Žákovou do knihy Pouštěj chléb svůj po vodě. Ani v té ho neopouští věčný optimismus. "Na světě není šťastnějšího člověka než mě," je si jist muž.
Foto: Vladimír Křivka
