Když si nechám očipovat mazlíčka, můžu být v klidu, říká si většina Čechů. Běžná a často povinná praxe však nezaručí, že se k vám zaběhnutý pes v pořádku vrátí. Kromě čipu je totiž potřeba i registrace zvířete ve speciální evidenci. Přeplněné útulky se tak můžou stát navždy domovem i pro ty psy, kteří čip mají.
"Když nastala éra čipů, byli jsme všichni nadšení, jak teď dohledávání majitelů pěkně půjde," říká Eva Kraupnerová, která má na starosti péči o psí nalezence v útulku v Maršovicích.
Háček je však v tom, že pořízením čipu prevence před útěkem čtyřnohého kamaráda nekončí. Aby mohl útulek majitele dohledat, je nutné, aby byl pes nahlášen do evidence očipovaných zvířat. "Netušil jsem, že po očipování musím ještě našeho retrívra někam zapisovat," vypráví František Košťál, kterému se před dvěma týdny zaběhl pes.
Pro páníčka v tu chvíli začalo zdlouhavé vyhledávání, na jehož konci mu nikdo nedokázal odpovědět, kde má zvíře hledat. "Vyzkoušel jsem všechny dostupné databáze, dokola jsem zadával číslo čipu, ale odpovědí mi vždy bylo, že pes není registrovaný," pokračuje Košťál.
Náhoda přivedla psa domů
Majitel ztraceného zlatého retrívra vsadil na náhodu a číslo čipu svého psa nechal útulku v pražské Troji. Když už přicházel o naději, labrador se objevil, a to až v azylu téměř
"Očipované psy bez registrace v evidenci tu samozřejmě máme. Jejich majitele je pak velmi těžké dohledat. Z deseti takových pejsků nám tu zůstanou tři, kteří se už domů nedostanou, i když čip mají," vysvětluje Kraupnerová, která s kolegy případ zaběhnutého labradora řešila.
Guláš mnoha databází
Situace vyhledávání ztracených zvířat je o to složitější, že v Česku platí specifikum nejednotného registru. To znamená, že svého mazlíčka můžete nahlásit hned do několika evidencí. Ty ovšem nejsou vzájemně propojené, a protože jde o soukromý byznys a konkurenci, komunikace mezi nimi je výjimkou.
"U nás má veterinář pouze povinnost nahlásit europas pro zvíře, evidovat jej do registrů zůstává na majitelích," potvrdila on-line deníku TÝDEN.CZ Veronika Grymová z Komory veterinárních lékařů.
Taková pravidla přidělávají práci útulkům, kteří se téměř detektivním způsobem pídí po majitelích neevidovaných psů. Klacky pod nohy jim pak ještě hází zákon o ochraně osobních údajů, který jim často brání dojít přímo k majiteli. Opačný a šikovnější princip platí například na Slovensku, kde existuje jeden centrální registr a povinnost do něj evidovat zvíře má veterinář.
