Karel Schwarzenberg si tento týden pověsí na krk zlatý řetěz. Český ministr zahraničí je totiž rytířem Řádu zlatého rouna, jehož členové museli za Rakousko-Uherska přísahat oddanost habsburské monarchii. A svátek řádu připadá na konec listopadu.
Tento čtvrtek skončí Karel Schwarzenberg ve své kanceláři dříve. Český ministr zahraničí by se měl 29. listopadu vypravit do Vídně - vpředvečer svátku svého patrona svatého Ondřeje se totiž scházejí ke společné mši rytíři Řádu zlatého rouna. Šéf české diplomacie je jedním z nich. „Základní poslání řádu, tedy ochrana rytířských ctností a katolické víry, se nezměnilo," říká Schwarzenberg. Rytíři se dohromady vídají jednou do roka, aby se pomodlili za zemřelé členy. Jedna mše je večer před 30. listopadem, druhá ráno a mezitím proběhne neformální posezení šlechticů.
Staromódní noblesou ozdobená ceremonie nebyla vždy jen nevinným církevním setkáním. Až do konce první světové války, kdy tehdejšímu Rakousku-Uhersku vládli Habsburkové, byl naopak Řád zlatého rouna monarchistickou výsadou určenou především oddaným šlechtickým rodům. Vedle udržování rytířské tradice a věrnosti katolické církvi sloužil k upevňování královského vlivu a moci - rytíři totiž museli přísahat věrnost habsburské monarchii. A Habsburkové jsou velmistry rakouské větve řádu dodnes.
Stovky let řádu |
Řád zlatého rouna (oficiální francouzský název zní L'Ordre de la Toison d'Or) založil v roce 1430 Filip III. Dobrý, vévoda burgundský. V polovině 16. století se řád rozdělil na rakouskou a španělskou větev. Zatímco Habsburci ve Vídni se až do současnosti drží původních tradic a zvyklostí, v Madridu se z řádu stalo postupem času státní vyznamenání, které ani zdaleka nesouvisí s ochranou katolické víry a privilegovanosti šlechtických rodin. Filip III. dal řádu jméno podle beránčího rouna z legendy o Jásonovi a Argonautech. Původně byl počet rytířů omezen na čtyřiadvacet, pak se zvýšil na jednapadesát, dnes jejich množství už není tak striktně dodržováno. Slavnostním dnem Řádu zlatého rouna je 30. listopad, svátek patrona - svatého Ondřeje. |
Je tedy zřejmé, že bezmála devadesát let po pádu Rakouska-Uherska se rytíři nescházejí proto, aby ujistili následníka trůnu, že s nimi může počítat. Ministr Schwarzenberg - v řádu byl například i jeho otec - o svém členství nepochybuje ani nyní, kdy je vysokým ústavním činitelem suverénního státu, který byl stovky let součástí habsburské říše. „Je to církevně uznaný řád, nikoli politická organizace. Navíc Habsburkové členství nenabízejí, není to jejich majetek," vysvětluje devětašedesátiletý politik.
Schwarzenberga do řádu přivedl Otto Habsburský, který minulý týden oslavil pětadevadesáté narozeniny. Důvod? Prý chtěl ocenit, jak se československý exulant v osmdesátých letech zasazoval o pomoc své zemi, třeba podporou disidentů. Nynějším velmistrem je Ottův nejstarší syn Karel, do čela spolku se postavil v roce 2000. Karel Habsburský se proslavil jako vcelku úspěšný rakouský politik, byl dokonce poslancem europarlamentu.
Karel Schwarzenberg na dotaz, co pro něho členství ve starodávném řádu znamená, odpovídá: „Čest a tradice po čtrnáct generací." Vskutku, Schwarzenbergové patří spolu s Lobkovici k nejúspěšnějším českým rodům, co se členství v Řádu zlatého rouna týče. A mohl by ministr o řetěz se zlatým beránčím rounem vůbec přijít? Podle pravidel řádu pouze ve třech případech: kacířstvím, zradou na velmistrovi nebo útěkem před nepřítelem.
Foto: Robert Zlatohlávek
