Rozhovor Týdne
Děda Mráz: Měl jsem zničit Ježíška. Ale zklamal jsem

Ruský Děda Mráz vysvětluje v unikátním rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ, jak byl v padesátých letech minulého století vyslán do Československa, aby zničil Ježíška. 

Je o vás známo, že jste byl v padesátých letech vyslán ze Sovětského svazu do Československa s cílem zlikvidovat Ježíška. Jak akce probíhala?

Poprvé jsem s tajným posláním přijel do Československa na Vánoce roku 1950, konkrétně do Jičína, abych s tamními soudruhy vyzkoušel, jak účinně škodit Ježíškovi. Řeknu vám, s podporou strany to šlo docela snadno, takže zkušenosti z Jičína jsem následně sepsal do knihy Děda Mráz přijede do Československa, kterou vydal Ústřední sekretariát Svazu československo-sovětského přátelství těsně před Vánocemi v roce 1951. To už moje diverzní akce probíhala v režii nejvyšších státních orgánů.

Jak přesně?

Už dlouho před Vánocemi v roce 1951 začal Československý rozhlas vysílat cyklus Putování Dědy Mráze. Všechny školy musely vyvěsit ve třídách veliké mapy Sovětského svazu a žáci se soudruhy učiteli sledovali celou moji cestu ze Čukotky.

Kudy jste putoval?

Z Čukotky na vrtulových saních, pak jsem přesedl na iljušin a prvním místem, kde jsem přistál, bylo město mládeže Komsomolsk. V československých školách při té příležitosti musela zaznít přednáška na téma Budovatelské nadšení sovětské mládeže. Tak to šlo až do Čierne při Čope, odkud jsem to už bral přes všechna vaše větší města. Přiznám se ale, že Ježíšek měl tehdy pořád náskok, takže jsem další rok požádal o pomoc vašeho soudruha prezidenta.

Přímo Antonína Zápotockého?

Samozřejmě. A nezklamal mě. Na Štědrý den roku 1952 vyšel v novinách jeho slavnostní vánoční projev, který z velké části věnoval mé maličkosti. Mimo jiné můj velký přítel Novotný řekl toto: "Doby se změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy, nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky."

Takže vy jste se tak nějak vtělil do Ježíška?

Ne, to ne. Nepotřeboval jsem se do nikoho vtělovat, to byla jen součást naší společné taktiky. Mým hlavním úkolem bylo českého Ježíška zcela zničit. V myslích lidí i fakticky.

Podařilo se to?

V roce 1952 se zdálo, že to bude snadná operace. Stala se však strašná věc, v březnu 1953 zemřel generalissimus Stalin a krátce po něm i váš Gottwald.

Prezidentem se ale po Gottwaldovi stal Antonín Zápotocký. Ten vás přece miloval?

Byla to jepičí láska. Jak zemřeli Stalin s Gottwaldem, Zápotocký začal vzpomínat na Ježíška, jak ho potkával v Zákolanech na Kladensku, když byl ještě malý kluk. Kdekdo mi najednou v Praze vrážel nůž do zad.

Jen v Praze? Český venkov vás dále ctil?

Kdepak. Ale je pravda, že hlavně venkovské školy si po celá padesátá léta (a mnohde až do roku 1967) udržovaly besídky, při kterých jsem byl stále hlavním hrdinou. A ctili mne nejen školáci, schoval jsem si třeba zápis z kroniky obce Holohlavy nedaleko Jaroměře: "14. prosince 1955, ve středu, připravil Výbor žen pěknou besedu Děda Mráz z Čuchotky, spojenou s nadílkou, kterou spoluvypravila Jednota v Holohlavech, jejíž ředitel Otakar Koníř spodobnil dědu Mráze tak dokonale, že nebyl od toho pravého k rozeznání - pokud jej známe z obrázků. Po pěkném programu z písní a recitací a nadílce, děda Mráz byl tentokráte bohatý a štědrý, zakončena byla beseda filmem ze života družstevní vesnice Usměvavá ves."

V roce 1968 po okupaci Československa jste asi moc oblíben nebyl?

To ne, soudruh Husák mě však brzy rehabilitoval, i když nikdy už jsem nedosáhl slávy z let 1951 až 1953. Zase jsem jen kraloval školním besídkám, občas nějaká fabrika, svaz žen. Byl  to s Ježíškem docela nerovný boj, i když z pohledu strany a vlády jsem existoval jen já a o tom druhém se skoro nemluvilo.

Takže opět jen Pyrrhovo vítězství?

Ano. Ale po roce 1989 bylo hůře, to přišla úplná katastrofa, neboť do Prahy přijel i Santa Claus. A už jsme se tu prali tři.

Jak je tomu letos, kdo vítězí?

Oficiálně Ježíšek. Já mám ale dost práce v Karlových Varech nebo u početné ruské menšiny v Praze, kterou tvoří až sto tisíc lidí. Možná bude jednou ruská celá Praha.

Takže iljušinem z Čukotky do Česka letíte i letos?

Kdepak iljušinem. Už Gorbačov mi vrátil ruské saně a dárky teď vozím podobně jako na konci 19. století. Na saních, v ruce "jolku" a doprovází mě vnučka Sněhurka. Ale nemyslete si, i v ruských dějinách jsem musel svést lecjakou vánoční bitvu. A teprve po roce 1850 jsem vytlačil svatého Nikolaje, který nosil dárky dávno přede mnou.