Tvrzení premiéra Petra Nečase (ODS), že kvůli demografickým změnám může dojít k podstatnému snížení státních důchodů, a proto by si lidé měli v rámci penzijní reformy začít spořit u soukromých penzijních společností, je přehnané, míní demograf z Vysoké školy ekonomické Tomáš Fiala. "Nevidím důvod, proč by důchody měly klesnout na polovinu," řekl v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Premiér Petr Nečas minulý týden prohlásil, že kvůli klesajícímu počtu plátců může do roku 2050 klesnout výše státních důchodů až na polovinu. Co vy na to jako demograf?
Je to velmi přehnané. Počet pracujících na jednoho důchodce by měl podle střední, nejrealističtější varianty demografického vývoje klesnout na 80 procent nynějšího stavu. I podle údajů, které uvádí pan premiér, má být pokles z 1,8 na 1,2 plátce sociálního pojištění na jednoho důchodce, což je jenom o třetinu. Nevidím proto důvod, proč by měly důchody klesnout na polovinu.
Není přesto třetinový pokles státních penzí důvodem, proč by si lidé měli začít spořit v novém pilíři, který v rámci penzijní reformy zavedla vláda?
Snížení důchodů by nejvíce postihlo lidi s nejnižšími penzemi, a všichni se shodují na tom, že pro lidi s nejnižšími příjmy není nové spoření příliš výhodné. I kdyby se podařilo zhodnotit jejich příjmy alespoň na míru inflace a veškeré náklady by byly hrazeny ze zisku, tak jejich důchod z druhého pilíře by byl na úrovni dvojnásobku příspěvku, čili tak deset procent z příjmu. Lidé s dvacetitisícovým platem by tak z druhého pilíře měli maximálně dva tisíce, a to jenom tehdy, když by si dostatečně dlouho spořili. A to by rozhodně nevykompenzovalo nějaké snižování státních penzí.
Zmiňoval jste střední variantu. Co to je?
Střední varianta předpokládá, že se zvýší porodnost a migrace tak, aby se udržoval počet obyvatel České republiky na úrovni deseti milionů. To znamená, že průměrný počet dětí na jednu ženu vzroste ze současných 1,45 na 1,7 dítěte. Roční migrační přírůstek by podle této varianty musel být okolo 30 tisíc cizinců.
Počet narozených dětí na ženu u nás ale klesá.
Prudký pokles počtu narozených ve druhé polovině devadesátých let byl způsoben především změnou reprodukčního chování žen - odkládáním rození dětí do vyššího věku, jak je tomu již řadu let v západoevropských zemích. Začátkem tohoto století naopak počet narozených rostl, dokonce se hovoří o baby boomu, který vrcholil v roce 2008, kdy se narodilo téměř 120 tisíc dětí, o 30 tisíc, tedy zhruba o 33 procent více než v roce 1999. Od roku 2009 se však předchozí růst porodnosti zastavil, v roce 2011 jsme dokonce zaznamenali opět pokles. Úhrnná plodnost (průměrný počet dětí na jednu ženu - pozn. red.) je stále poměrně nízká - kolem 1,45.
Je reálná šance, že by se to mohlo změnit?
K dalšímu zvýšení plodnosti žen by mohla částečně přispět rozumná propopulační politika státu. Jednou z možností by mohly být slevy na sociálním pojištění pro rodiče po dobu, kdy řádně vychovávají děti - budoucí plátce do důchodového systému. Slevy by se týkaly pouze rodičů, kteří pracují a své děti řádně posílají do školy. V současné době je paradoxně výchova dětí tím nejhorším způsobem zabezpečení na stáří. Bezdětná dvojice, která si celý život spoří, bude mít stáří finančně daleko lépe zajištěné než rodiče tří vysokoškoláků.
Před dvěma lety jste zpracoval pro think-tank CESTA (Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii) varianty demografického vývoje České republiky. K čemu jste v nich dospěl?
V podstatě jsem vypracoval tři varianty vývoje. V té minimální jsem předpokládal, že by průměrný počet dětí na jednu ženu poklesl na 1,4 a migrační přírůstek by byl na deseti tisících ročně. A to by znamenalo, že by do konce století počet obyvatel poklesl na 6,5 milionu. Takže by to bylo velmi výrazný pokles, ovšem nepřipadá mi příliš pravděpodobný. V té maximální - až příliš optimistické variantě - jsem předpokládal, že by se naše porodnost zvedla na úroveň Francie, což je země, která má z ekonomicky vyspělých zemí jednu z nejvyšších porodností, 2 děti na jednu ženu. Při předpokládaném migračním přírůstku 50 tisíc osob ročně by počet obyvatel vzrostl na 15 milionů, ale to také není příliš reálné. No a o té střední, pravděpodobné variantě už jsme se bavili. Ale hlavním důvodem, proč jsem tu prognózu dělal, bylo sledovat, jak se bude pohybovat počet pracujících na jednoho důchodce.
A k čemu jste dospěl?
Podle té střední varianty má počet pracujících klesnout ze současných dvou na starobního důchodce na 1,9. Kritičtější budou 50. a 60. léta, kdy budou do důchodu odcházet silné populační ročníky ze 70. let minulého století. Tam by to mělo klesnout na 1,6 pracujícího na jednoho penzistu, což znamená, že počet plátců pojistného klesne tak o dvacet procent. Ale ten pokles bude přechodný a koncem století by se už zase mohl stabilizovat na dvou zaměstnancích na jednoho důchodce.
Jestli se ale nepletu, tak čísla, která zpracovali demografové z Přírodovědecké fakulty pro takzvanou druhou Bezděkovu komisi v roce 2009, jsou podstatně pesimističtější.
Já tam na rozdíl od nich beru v úvahu i se změněným postupným prodlužováním věku pro odchod do důchodu, což bylo schváleno až poté, co oni svou prognózu vypracovali. Zjistil jsem přitom, že pokud by se skutečně podařilo najít vhodné pracovní příležitosti, tak by to prodlužování vedlo ke stabilizaci poměru počtu zaměstnanců a důchodců. Je to jedna z cest, jak stabilizovat penzijní systém. Mimochodem - penzijní fondy musejí postupovat úplně stejně jako stát ve svém pilíři. Kdyby se penzijní věk neprodlužoval a narůstala průměrná délka života, tak by i ony musely vyplácet nižší částky.
A co když nějaká další vláda to prodlužování zruší nebo bude stále více lidí odcházet do předdůchodu - to by znamenalo úbytek plátců, ne?
O tom zrušení mluvila sociální demokracie, ale týkalo se to až období po roce 2044. Takže je zatím předčasné o tom spekulovat. Také se může změnit demografický vývoj, růst délky života se může zpomalit, zrychlit nebo zastavit. Zatím musíme vycházet ze současných čísel.
Vraťme se k penzijní reformě. Pokud lidé do nového pilíře vstoupí, tak si budou moci penzi od penzijních fondů nechat vyplácet doživotně nebo na dvacet let. Vy jste na nedávné konferenci před tou druhou variantou varoval. Proč?
Předně je třeba si uvědomit, že lidé, kteří vstoupí do nového pilíře, budou mít nižší penzi od státu než ti, kteří tam nevstoupí. Do státního systému totiž odvedou méně peněz. A těch dvacet let sice vychází z nějakých údajů, jak dlouho budou lidé po odchodu do důchodu žít. Ale je potřeba si uvědomit, že to je průměr. A když si lidé zvolí to dvacetileté období, tak se jim může docela dobře stát, že budou žít déle a po těch dvaceti letech budou mít najednou nižší důchod. Budou tak závislí pouze na penzi ze státního pilíře, a ještě k tomu snížené. Navíc v době, kdy kvůli horšímu zdravotnímu stavu budou mít zvýšené náklady na léky a zdravotnictví.
