Křeslo ministra školství už po Josefu Dobešovi pomalu vychladlo a Věci veřejné po čtyřech týdnech dohadů konečně oznámily jméno jeho nástupce. Novým šéfem resortu se stane současný náměstek pro legislativu Jiří Nantl. Na funkci ho doporučilo širší vedení VV. On sám se nominaci na post šéfa českého školství nebrání. Představa vstupu do VV ho však nadšením nenaplňuje.
"Jsem spokojen s tím, že nejsem členem žádné strany," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Jiří Nantl, který má podle exministra Josefa Dobeše podporu vicepremiérky Karolíny Peake i premiére Petra Nečase.
Kývl byste na nabídku šéfovat školství?
Je to velice složitá úvaha, kterou si teoreticky umím představit, ale musel by být velmi pevně vydiskutovaný politický mandát pro výkon té funkce a to jak od nominující strany, tak od premiéra.
Za jakých podmínek byste tedy na nabídku nekývl?
To nechci takto předjímat, protože dosud jsem žádná oficiální jednání nevedl. Jako liberál bych se v principu mohl ztotožnit s programem, který má středopravá koalice. Ale pak je celá řada okolností, které v tom mohou hrát roli.
Je pravda, že s vámi o funkci už jednali jak Karolína Peake, tak lidé kolem premiéra Petra Nečase?
Nechci příliš komentovat věci, které jsou v rovině neformálních dotazů. Tady to vládní ghetto na Malé Straně je poměrně malé, takže se tu přirozeně setkávají různí lidé a i já ze své pozice náměstka se se spoustou lidí běžně vídám.
Jste nestraník, ale ministerstvo by podle vás měl vést politik. Byl byste tedy ochotný vstoupit do Věcí veřejných?
Nezvažuji to, v tuto chvíli to pro mě není relevantní téma. Rozhodnutí stát se ministrem znamená zároveň rozhodnutí překročit hranici odborného úředníka a stát se politikem bez ohledu na příslušnost k nějaké straně. To je velmi složitá linie a velmi složitě by se překračovala zpátky. V tom spočívá dilema takového rozhodnutí, pokud bych před něj byl postaven.
A byl byste ochoten stát se členem VV, nebo ne?
To mně momentálně nikdo nenabízí a já jsem spokojený s tím, že nejsem členem žádné strany.
Ministr Dobeš rezignoval kvůli úsporám ve výši 2,5 miliardy. Jaká přesně omezení znamenají pro školy?
Jde o vázání prostředků, které by tedy mohly i případně z rozhodnutí vlády být na konci roku uvolněny, pokud se ukáže, že ekonomický vývoj je lepší, než se teď očekává. Tím aktuálním problémem ale je, jak definovat pozici vzdělávání jako veřejné služby. Ústavou je dané, že základní a střední školství bezplatně zajišťuje stát a my musíme rozhodnout o rozsahu těchto služeb a co od nich společnost za ty peníze, které do nich vkládá, očekává. Jde o velice palčivé téma. V odborných kruzích se diskutuje o tom, jak by se vzdělávání mělo změnit například v souvislosti s rozvojem komunikačních a informačních technologií. Tradičně bylo úlohou vzdělání předávat informace, kdežto v současnosti musíme studenty učit, jak s informacemi kriticky nakládat.
Jak se ale konkrétně na platech učitelů odrazí vázání těch 2,5 miliardy, když to dohnalo ministra Dobeše až k rezignaci?
Je potřeba řešit tuto situaci diskusí s partnery na úrovni krajů a vysokých škol, čelit realitě a říci si, že není možné pokračovat v dosavadním modelu chování, který byl založen na neustálém rozšiřování kapacit, kdy vysoké školy získaly každý rok půl až miliardu navíc. Cestou je například citlivá optimalizace sítě škol tak, aby byla zachována role základních škol ve formování místních komunit na vesnicích a zároveň ten systém nebyl ekonomicky úplně iracionální.
Jak byste se zachoval v kauze plzeňských práv?
V tuto chvíli mám na stole podnět k přezkumnému řízení v té věci, který podala Akreditační komise. Mnou vedená skupina legislativy to nyní vyhodnocuje a připravuje vyjádření, které bude nachystáno pro nového ministra. Ale jako úředník, který to zastřešuje, nemůžu v této věci vyhlásit nějaký názor. Každopádně takto to být nemělo a je nešťastné, že se to dostalo do této fáze.
A nešťastné ze strany ministra Dobeše, který se rozhodl nerespektovat rozhodnutí komise, nebo ze strany komise, která na něj podala trestní oznámení?
Nešťastné byly také úkony, které rozhodnutí pana ministra předcházely na jiných stranách. Celkově to byl nešťastný vývoj.
Jaké řešení by bylo vůči studentům plzeňských práv nejférovější?
Těžko říct, tato situace žádné dobré řešení nemá. Tato kauza má právní a mimo právní rovinu. Jedna věc je, na co má fakulta nárok a za jakých podmínek, a druhá, zda je to společensky přijatelné. A problém je, že mimoprávní, společenskou rovinu nelze vždy v právním řízení úplně dobře zohlednit.
Může se stát, že nový ministr od reformy vysokých škol nakonec ustoupí?
To by asi musel podat demisi, protože reforma je součástí vládního prohlášení. Stále je však možné o jednotlivých věcech jednat. Problém dlouhodobé diskuse je, že v době boomu vysokého školství a ekonomické prosperity všichni říkali, že žádnou reformu nepotřebujeme, protože vše funguje. Jenže teď je situace horší, je méně peněz i studentů, a všichni zase říkají, že teď jsou nevýhodné ekonomické a jiné podmínky, tak raději žádné změny nedělejme. To je taková pštrosí strategie. Akademický svět má tendenci, když jsou vnější podmínky nevýhodné, se zakuklit a čekat, až se to přežene. To ale nemusí být nejúspěšnější přístup.
