Zní to jako nepovedená historka, dva bývalí členové vedení plzeňských práv ji však myslí naprosto vážně. Opsaná dizertační práce někdejšího proděkana Ivana Tomažiče vznikla z "narozeninového hecu". Tomažič spolu s dalším odstoupivším proděkanem Milanem Kindlem po třech týdnech představili novou, v pořadí druhou verzi toho, jak se plagiát dostal do fakultní knihovny.
"Někdy v roce 2005, když se doktor Kindl s doktorem Teleckým při narozeninách chlubili, že poznají každý text, který kdy psali, jsem požádal kolegu, aby oskenoval některé texty pana Kindla z jeho komentáře a s dalšími texty a podstrčil jsem je doktoru Kindlovi jako svou dizertaci," popisuje bývalý proděkan Ivan Tomažič.
S novou verzí, jak se opsaná dizertační práce dostala do knihovny, seznámil Tomažič v úterý dopisem i rektora Západočeské univerzity Josefa Průšu.
"Pamatuji si, že doktor Kindl svůj text poznal, doktor Telecký ne. Později jsem obhájil svou skutečnou dizertaci, kterou mám k dispozici. Zřejmě omylem se do knihovny dostala 'žertovná' verze," pokračuje prohlášení Tomažiče.
CELÉ PROHLÁŠENÍ ČTĚTE ZDE
Se stejnou historkou vyrukoval už v pondělí v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ i jeho kolega Kindl. Ten zároveň připustil, že vysvětlení je to ještě bizarnější než to původní. "Proto jsme také nejprve vyrukovali s tou první verzí," přesvědčuje Kindl.
Oponenti akademiků však nad nynějším obratem kroutí hlavou. "A uvědomují si pánové, že v té práci není ani jeden článek pana docenta Kindla?" ptá se Petr Bezouška z katedry občanského práva, jenž jako jeden z mála Tomažičovu dizertační práci četl a mnozí mu připisují nálepku hlavního hybatele skandálu, který zmítá plzeňskými právy.
"Najdete tam asi pět stránek z komentáře zákona o správě daní a poplatků, kterého spoluautory jsou docent Kindl a doktor Telecký. Ale jinak obsahuje práce úplně jiných autorů. Tam prostě nebylo co poznávat," dodává pro on-line deník TÝDEN.CZ Bezouška.
ČTĚTE TAKÉ: Kindl v protiútoku. Za mafiána zažaluje Dvořákovou
Kindl promluvil: Odcházím z fakulty. Chci se začít bránit
A podobně kategoricky odsuzuje novou verzi i Josef Baxa, jeden ze zakladatelů fakulty, nyní předseda Nejvyššího správního soudu. "Tam byly přece texty i dalších lidí. V těchhle věcech se ale zkrátka nežertuje. Za žádných okolností. Představte si, že někdo by z té práce seriózně čerpal," argumentuje Baxa.
Obhajoba Tomažiče tak dává vzpomenout na podobné případy, kdy se politické špičky krkolomně hájily v úzkých. Mezi nejznámější příběhy patří Stanislav Gross při vysvětlování, kde vzal peníze na pořízení bytu, či někdejší poslanec Michal Kraus, jenž popisoval, jak se jeho podpis dostal na smlovu o prodeji kakaových bobů.
Krkolomné vysvětlující tanečky |
Stejně jako proděkani Kindl a Tomažič nabídli podobně netradiční vysvětlení svých afér i protřelí hráči politické scény, úředníci či aktéři fotbalové úplatkářské kauzy.
Stanislav Gross: někdejšímu premiérovi zlomila politický vaz kauza, v níž nebyl schopný vysvětlit, odkud pochází 1,2 milionu na koupi bytu na Barrandově. Nejprve přišel s historkou, že mu půjčil jeho strýc František Vik. Když se objevily pochybnosti, že na to nemohl příbuzný nastřádat, přišel Vik s verzí, že si peníze půjčil v cizině. Nakonec vystoupil podnikatel Rostislav Rod, s tvrzením, že Vikovi půjčil on.
Michal Kraus: dlouholetý poslanec měnil svou výpověď v souvislosti s takzvanou kakaovou aférou. I v jeho případě se jednalo o pochybnosti nad původem peněz (1,8 milionu), které poslal z účtu své matky do Ghany. Aby ušel podezření, že pral špinavé peníze, oznámil, že necelé dva miliony si půjčil od známého z Pardubic. Nejprve však tvrdil, že je má od svého obchodního partnera Františka Riga. Zdeněk Doležel: bývalý tajemník sociálnědemokratických premiérů se snažil veřejnosti namluvit, že hovor s polským lobbistou Jackem Spyrou vedl v kódované řeči. Památná věta o "pěti na stole v českých" neměla znamenat úplatek, ale schůzku za účasti premiéra. Václav Zejda: policie podezřívala rozhodčího, že přijal úplatek za ovlivnění zápasu první fotbalové ligy. Arbitrův právník Karol Hrádela však vyrukoval s tvrzením, že termín "zda dopluli kapříci" není synonymem pro tisícikoruny, ale že šlo o skutečné ryby. "Pan Zejda byl na výlovu rybníka a kolegům chtěl za odměnu předat ryby, na tom není v předvánočním čase nic divného," argumentoval Hrádela. |
Foto: Lucie Pařízková, ČTK
