Muž obestřený řadou mýtů a legend, jedněmi obdivovaný pro svou pracovitost a kreativitu, druhými opovrhovaný pro politickou angažovanost svých seriálů. Jedno mu však nikdo nevezme - slavnějšího scenáristu tahle země nikdy neměla. Od smrti velkého televizního vypravěče uplyne 29. června třicet let.
První tři díly nebyly žádná velká sláva, dokonce se Třem chlapům v chalupě začalo říkat ‚průseriál'. Od čtvrtého dílu jako když kouzelným proutkem mávne," vzpomínal Jaroslav Dietl na svůj první seriál. Při natáčení posledního dílu už lemovaly ulice zástupy lidí, kteří se strkali, aby viděli postavy filmového svatebního průvodu. Seriál měl rád i prezident Antonín Novotný, na jehož přání Dietl údajně musel vytvořit dokonce novoroční díl. Psal se rok 1962 a zrodila se scenáristická hvězda.
Nemocnice na kraji města, Žena za pultem, Muž na radnici, Okres na severu, Synové a dcery Jakuba Skláře, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Malý pitaval z velkého města, Inženýrská odysea, Plechová kavalérie, Nejmladší z rodu Hamrů... Jen několik z titulů, u kterých se milionům diváků okamžitě vybaví jméno scenáristy Jaroslava Dietla. Svým způsobem je to unikát, filmy bývají většinou spojovány se jmény režisérů. V tomto případě však věhlas Jaroslava Dudka, Evžena Sokolovského, Františka Filipa či Jaromíra Vašty přežívá ve stínu mimořádně plodného fabulátora, který v naší zemi položil základy žánru seriálů.
Svými díly dokázal přitáhnout k obrazovkám tolik lidí, že když se na nich pohybovaly jeho postavy, ulice českých měst zely prázdnotou. A na Kavčí hory přicházely prádelní koše dopisů. Americká historička Paulina Brenová v knize Zelinář a jeho televize píše, že "Dietl patřil ke kategorii dumasovských vypravěčů, schopných upoutat i ty, kdo jejich prací pohrdají". A právě v tom spočívala jeho mimořádnost - ať už někdo jeho tvorbu miloval, nebo odmítal, nakonec se na příběhy jeho postav díval skoro celý národ. A to přitom Dietl chtěl být původně vrcholovým sportovcem.
Kulhavý malíř
Narodil se 22. května 1929 u chorvatského Záhřebu, kam odešel za prací jeho otec, profesí zinkograf. Tou dobou měli manželé Dietlovi už šestiletou dceru Ludmilu a dvouletou Drahomíru. Zpátky do Čech se vrátili kvůli synově deformaci kyčelního kloubu, kterou v tehdejším Království Srbů, Chorvatů a Slovinců neuměli léčit.
Rodina se usadila v Brně, kde chlapec v roce 1940 nastoupil na reálné gymnázium, maturitní zkoušku s vyznamenáním však nakonec složil v roce 1949 na textilní průmyslovce. Později na tohle období zavzpomínal nad postavou nejmladšího z rodu Cirklů ze seriálu Synové a dcery Jakuba skláře: "On je tak trochu nesplněný sen o mém dětství... Byl jsem jediný syn a otec si přál, abych šel v jeho šlépějích a stal se mistrem barvoleptářem. Denně mi ukládal, co mám namalovat, ale mně to zoufale nešlo. Otec z toho byl tak nešťastný, že jsem ho raději klamal a nechával si to malovat od spolužáků."
Ve škole Dietl zaostával a pro otce to bylo trpké zklamání: "Nešlo jen o to, že jsem se špatně učil, ale neměl jsem žádný vážný zájem, žádnou ctižádost. Jediná oblast, ve které jsem strašně toužil vyniknout, byl sport." To však bylo kvůli vrozené vadě kyčle a kulhání vyloučeno.
Po maturitě zkusil na filozofické fakultě psychologii, ale studia po druhém ročníku ukončil - později s oblibou říkal, že to byla nuda na padnutí: "Jako bych studoval klínové písmo." Vše se změnilo v roce 1951, kdy byl přijat ke studiu dramaturgie na FAMU a stal se z něj "najednou jakoby jiný člověk".
* Co předcházelo započetí Dietlovi úspěšné kariéry?
* Jak na něj později vzpomínali spolužáci Borkovec a Vorlíček?
* Kolik stránek textu vyprodukoval za den a kolik dní potřeboval na jeden díl seriálu?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY SE DOČTETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ JE V PRODEJI OD 25. ČERVNA 2015.
