Expremiér Petr Nečas (ODS) se obul do olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana kvůli jeho komentáři k propuštění tří poslanců obviněných z údajné korupce z vazby. Ištvan řekl, že chce znovu vypracovat obvinění. Je to absurdní drama, konstatoval Nečas.
Petr Nečas prohlásil, že je konsternován hrou, kterou Ištvan rozehrává s celou zemí a postup žalobce označil za nezodpovědné právní experimenty. "Je to absurdní drama, ani ne absurdní komedie, protože tady už končí legrace," zhodnotil Ištvanovo chování Nečas a poznamenal, že olomoucký žalobce dovedl Česko svým postupem za hranici politické a na kraj ústavní krize.
Kauza nekdejší šéfky premiérova kabinetu Jany Nagyové se podle Nečase úderem úterního odpoledne, kdy Nejvyšší soud vyňal exposlance ODS Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksu z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, změnila v kauzy Ištvan, takzvanou Ištvangate. "Jak dlouho bude ministryně spravedlnosti nečinně zírat na právní experimenty, výplody a dedukce tohoto člověka?" tázal se expremiér s tím, že je zvědav, kam až orgány činné v trestním řízení ještě budou ochotny zajít. "Paní ministryně nemůže ignorovat pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu, že tři občané byli státním zástupcem protiprávně uvrženi do vazby. To nemůže ignorovat," prohlásil.
Budou žalobci podezřelé mučit?
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová totiž Nečasova slova o tom, že Ištvan musí okamžite odejít ze své funkce, ve středu označila za politický nátlak. Nebude prý nikoho trestat za jiný právní názor. To expremiéra rozčílilo. "Co ještě víc může udělat státní zástupce, než nezákonně omezit osobní svobodu. Mučení? Až pak se vzpamatuje paní ministryně," nebral si servítky Nečas. Naznačil také, že rozpoutáním vládní krize, pádem vlády a odložením nového zákona o státním zastupitelství si Ištvan mohl chtít zachránit vlastní židli (zákon měl vrchní státní zastupitelství zrušit - pozn. red.). Popřípadě se prý mohl snažit "trumfnout" svoji pražskou kolegyni Lenku Bradáčovou a připravit si v případě schválení nového zákona o státním zastupitelství cestu do čela speciálního protikorupčního útvaru. Své spekulace expremiér obhajoval tím, že když Ištvan vytváří odvážné právní konstrukce, může si on dovolit spekulovat odvážně také.
Ištvan naštval Nečase tím, že posvětil uvalení vazby na trojici poslanců ODS Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksu za podezření z korupce, když se vzdali mandátu údajně za příslib postů ve státních firmách. Nejvyšší soud poslance vazby zprostil s tím, že byli kryti imunitou chránící jednání poslanců ve sněmovně.
Nagyová jen chystala chlebíčky
Nečas teď požaduje, aby byly z vazby propuštěni i další obvinění, včetně jeho nejbližší spolupracovnice Jany Nagyové. "Je snad to, že někdo na pokyn svého šéfa zatelefonuje někomu termín schůzky, zařídí minerálky, kávu a obložené chlebíčky a po příchodu hosta s ním několik málo minut konverzuje o počasí, dětech nebo nejnovějších filmech, protože to byla role paní Nagyové v kauze trafiky, trestným činem?" tázal se expremiér.
Na jeho vlastním rozhodnutí opustit nejpozději s příštími parlamentními volbami politiku, prý ale nejnovější vývoj v celé kauze, jenž stála na počátku jeho konce v premiérském křesle, nic nemění.
Nečasova slova vzápětí odmítli zástupci ČSSD jako nepřípustný nátlak na nezávislost policie a státních zástupců. Podle šéfa poslanců sociální demokracie Jeronýma Tejce se nyní ukazuje, co by se stalo, kdyby koaliční vláda zůstala u moci. Skončili by podle něj ti, kdo se věnují vyšetřování korupce ve vysoké politice. "Jsem přesvědčen, že to, co tady předvedl Nečas, bylo zneužití funkce ústavního činitele," poznamenal Zaorálek.
Místopředseda ČSSD také vyslovil nespokojenost s výkladem rozsahu imunity ze strany Nejvyššího soudu. "Nejvyšší soud učinil to, že nesmírně extenzivně vyložil pojem projev poslance. Protože imunita se vztahuje na hlasování a projev poslance," řekl Zaorálek, který je přesvědčen, že to tak mysleli i tvůrci ústavy. "Zabarikádovávat poslance ve Sněmovně takovýmto způsobem je prostě absurdní." Právo vykládat ústavu má podle něj Ústavní soud, na který se Nejvyšší soud, jehož rozhodnutí považuje za vadné, podle něj měl obrátit, pokud měl pochybnost.
